Ve dnech 17. 06. až 18. 06. 2015 se ve skanzenu Chorzów v Polsku (obr. 1) (u Katowic) konala mezinárodní konference na téma Młynarstwo tradycyjne – wczoraj, dziś, jutro… Problemy zachowania ginącego dziedzictwa (Tradiční mlynářství – včera, dnes, zítra… Problémy zachování zanikajícího dědictví). Ačkoli se nejednalo o archeologickou konferenci, rozhodla jsem se zúčastnit a mohu říci, že jsem rozhodně nelitovala.

Prostory pro konání této akce byly dle mého mínění velmi reprezentativní. Mimo velmi pěkného přednáškového sálu a místnosti určené na posezení s kávou byla pro účastníky akce připravena výstava na téma Vodní mlýny na řece Liswartě a Pankuvce (obr. 2). Kde mimo panelů s texty a obrázky byly vystaveny též artefakty z vodních mlýnů. 

MkMtWdJpZgD2015 1

Obr. 1) Skanzen v Chorzówie v Polsku, kde se konala mezinárodní konference na téma Młynarstwo tradycyjne – wczoraj, dziś, jutro… Problemy zachowania ginącego dziedzictwa. 

 

MkMtWdJpZgD2015 2

Obr. 2) Prostory, kde se konference konala. V jedné části se nalézal konferenční sál a ve druhé části oddělené chodbou byla místnost s občerstvením a současně též výstava na téma Vodní mlýny na řece Liswartě a Pankuvce.

 

V době oficiálního představení výstavy byl přítomen též anglicky hovořící pracovník skanzenu, který přeložil veškeré relevantní informace týkající se expozice všem účastníkům z cizích zemí. Ačkoli jsem polskému jazyku byla schopna porozumět, nemohla jsem téměř nic říci, a proto mne automaticky organizátoři „zařadili“ mezi další 4 anglicky hovořící zúčastněné zahraniční kolegy. Paweł Roszak-Kwiatek se o nás jako o zahraniční hosty staral velmi pečlivě a hovořil s námi výhradně v anglickém jazyce (obr. 3).

MkMtWdJpZgD2015 3

Obr. 3) Fotografie z prvého dne konference. Dva účastníci z Velké Británie (prví dva zleva) a badatelka z Bulharska v družném rozhovoru s organizátory konference. Paweł Roszak-Kwiatek (třetí zleva) s kolegou, který byl připraven jako tlumočník pro zahraniční účastníky především v souvislosti s touto výstavou (prvý zprava). 

 

Prvý den jsme strávili ve skanzenu, kde bylo čemu se obdivovat. Oběd i večeři jsme měli v ceně konferenčního poplatku zajištěnou v místní krčmě, tak jako možnost projet se k restauraci a zpět kočárem taženým párem koní (obr. 4). Následná exkurze proběhla taktéž v rámci skanzenu, a to v prostorách větrného a vodního mlýna (obr. 5). Další den byl opět velmi příjemný a nabitý zajímavými informacemi. Na konci přednáškového cyklu jsme vyrazili asi 80 km za Chorzów, směrem na jihozápad, kde ležela vesnička Tworków. Zde na nás čekal pan mlynář, který nás provedl po svém funkčním mlýně. Na konci exkurze se podávala v prostorách mlýnice stylová večeře v podobě chleba se sádlem a škvarky i sladkým pečivem (obr. 6).

MkMtWdJpZgD2015 4

Obr. 4) Cestu na oběd do restaurace v prostorách skanzenu si bylo možné zpestřit jízdou v kočáře. Tradiční polský oběd jak je vidno, byl vynikající.

 

MkMtWdJpZgD2015 5

Obr. 5) Exkurze do objektů větrného a vodního mlýna skanzenu Chorzów byla velmi zajímavá.

 

MkMtWdJpZgD2015 6

Obr. 6) Následná exkurze na mlýn v Tworkówie se velmi vydařila. Pan mlynář na nás již čekal a provedl nás po svém vodním mlýně. Večeře v mlýnici byla výborná.

 

Z referátů bych ráda zmínila tyto:

dr. inž. Antonina Żaba: Górnośląskie młyny wodne w relacji z podróży Friedricha Bernharda Wernhera (1690–1771) – Hornoslezské vodní mlýn v díle F. B. Wernhera. Doktorka Żaba analyzovala ručně kolorované mapy vytvořené v první polovině 18. století inženýrem poručíkem F. B. Wernherem. Tato badatelka na těchto mapách studovala vodní i větrné mlýny, které jmenovaný kartograf na svých mapách zachytil. Mapy byly ručně kolorované, velmi detailní, opatřené perspektivou (obr. 7).

 MkMtWdJpZgD2015 7

Obr. 7) Prezentace dr. inž. A. Żaby na téma Hornoslezské vodní mlýn v díle F. B. Wernhera.

 

dr. Maria Fajer a dr. Jan Maciej Waga: Młyny wodne – zanikający element krajobrazu dolin rzecznych (na przykładzie Wyżiny Woźnicko-Wieluńskiej)  – Vodní mlýny – zanikající objekty v údolích na příkladu Vysočiny Woźnicko-Wieluńskiej. Doktor Jan Waga hovořil o budování vodních mlýnů (nejen obilných) v průběhu 18. – 20. století na řekách ve výše zmíněné oblasti. Analýza výskytu mlýnských objektů prokázala, že jejich největší boom v tomto prostoru nastal v letech 1802 až 1821. Mimo jednotlivé lokality vodních mlýnů byly představeny též různé pozůstatky související s mlýnskými díly, jako jsou rybníky, jejich hráze, náhony aj. Doktor Waga též prezentoval i jejich řezy jako ukázku možného studia těchto pozůstatků. Tento příspěvek byl logicky strukturován a metodicky se nejvíce blížil archeologickým prezentacím, a snad proto se mi jevil jako jeden z nejzajímavějších (obr. 8).

MkMtWdJpZgD2015 8

Obr. 8) Prezentace dr. M. Fajer a dr. J. M. Wagy na téma Vodní mlýny – zanikající objekty v údolích na příkladu Vysočiny Woźnicko-Wieluńskiej.

 

mgr. Rositsa Bineva: Preservation and Presentation of „Dolapkinya“ and „Karadjeika“ Water mills at the Etar Open-Air Museum, Bulgaria.  – Ochrana a prezentace vodních mlýnů „Dolapkinya“ a „Karadjeika“ ve skanzenu Etar v Bulharsku. Magistra R. Bineva započala svou přednášku o lokalizaci muzea ve volné přírodě Etar. Muzeum se nalézá asi 8 km jižně od městečka Gabrovo. Muzeum zaujímá asi 25 hektarů a tato plocha je tematicky rozdělena na různé části. Skanzen prezentuje až 26 různých řemesel. Některé prezentované objekty jsou ve skanzenu „in-situ“. Součástí muzea jsou též dva různé typy vodních mlýnů. Prvým z nich je horizontální mlýn nazývaný „Karadjeika, který vznikl v roce 1780 a stál při zrodu muzea. Objekt je umístěn ve své původní poloze a jedná se o běžný typ mlýna v tomto kraji. Druhým typem stavby se zařízením na vodní pohon je vertikální vodní mlýn na horní vodu jmenovaný „Dolapkinya“. Tento mlýn nebyl v této oblasti běžně užíván. Byl zbudován v roce 1874 ve vísce Delidjetsi , zanikl a zde v muzeu stojí pouze jeho replika. Z původního mlýna se zachovaly mlecí kameny, násypný koš a moučnice (obr. 9).

MkMtWdJpZgD2015 9

Obr. 9) Přednáška mgr. R. Binevy o ochraně a prezentaci vodních mlýnů "Karadjeika" a „Dolapkinya“ ve skanzenu Etar v Bulharsku.

 

mgr. inž. arch. Małgorzata Cykalewicz: Dwie papiernie – doświadczenia społecznego ruchu na rzecz zachowania Młyna-Papierni w Barlinku  – Mlýn Papírna v Barlinku (obr. 10). Objekt, o kterém hovořila M. Cykalewicz byl založen roku 1733 jako papírna. Fungoval do roku 1867, kdy byl přestavěn na vodní mlýn, který pracoval až do roku 1977 a od roku 1982 byl transformován na objekt podporující cestovní ruch. V první etapě byl mlýn upravován svépomocí a ve druhé etapě již byly realizovány profesionální opravy financované z dotací. Ve třetí fázi objekt prošel celkovou adaptací. Na lokalitě proběhly též archeologické výzkumy v blízkém okolí stavby a byly odhaleny pozůstatky původní papírny. Tyto relikty jsou zde v současnosti prezentovány a jsou vnímány jako nejcennější. Součástí muzea je též instalovaná ukázka technologie papírenského provozu i vodního mlýna, které jsou doplněny o praktické pokusy výroby papíru či mletí mouky.

MkMtWdJpZgD2015 10

Obr. 10) Prezentace mgr. inž. arch. M. Cykalewicz o mlýnu Papírna v Barlinku.

 

Program konference lze stáhnout zde:

http://www.slaskie.pl/strona_n.php?jezyk=pl&grupa=10&art=7759

Závěr:                                                   

Konference byla výborně připravena a na vysoké úrovni. Přednášky mohu označit za velice poutavé a některé i za přínosné. Obecně veškeré stravování bylo vynikající a obě exkurze mohu vyhodnotit jako velmi zajímavé a pro mne snad i jako nejpřínosnější z celé této akce. Současně jsem velmi ocenila přívětivé kolegy a největší poděkování patří z mé strany Pawłu Roszaku-Kwiatkovi za velkou péči, kterou věnoval všem zahraničním účastníkům konference.

Účastnický poplatek: 200,- zł, cesta z ČR do Polska a zpět: 1479,- Kč, ubytování a útrata: 200,- zł

Celkem asi:  4059,- Kč