Ve dnech 13. 10. až 15. 10. 2014 proběhl ve Vysokém Mýtě již po páté seminář nazvaný „Vodní mlýny V. aneb Mimořádné stavby českého venkova. Tuto akci pořádalo jako vždy Regionální muzeum ve Vysokém Mýtě, tentokráte pod záštitou ministra zemědělství Ing. Mariana Jurečky.
Seminář tradičně již po páté připravoval a uváděl PhDr. Radim Urbánek, zástupce ředitele Regionálního muzea ve Vysokém Mýtě, který se problematikou vodních mlýnů dlouhodobě zabývá.
Toto setkání, které se koná vždy jednou za tři roky, je jediné svého druhu, a proto je pro české molinology natolik významné. Ve Vysokém Mýtě se tak přibližně v polovině října scházejí lidé zabývající se vodními mlýny z pohledu etnografie, historie, archeologie, ikonografie, avšak nechybí i lidé z praxe či odborníci z technických oborů. Jedná se tedy v pravdě o interdisciplinární setkávání.
V pondělí 13. 10. 2014 po společném obědě v restauraci Barbakán započal 1. přednáškový blok v sále Vysokomýtského městského úřadu. Seminář úvodním slovem zahájil nestor české molinologie Luděk Štěpán (obr. 1), který shrnul již proběhnuvší semináře a upozornil na dosažené úspěchy.
Vlevo: Luděk Štěpán uvádí seminář Vodní mlýny V. Vpravo: diskutující Luděk Štěpán. (Foto: Přemysl Špráchal).
Poté již následovaly jednotlivé referáty prokládané přestávkami na občerstvení. Po úvodním slovu a představení nově vzešlého sborníku z minulého semináře, zahájil referáty náš tým (Rudolf Šimek – Lucie Galusová – Ondřej Protiva), který představil ideu výstavby pozdně středověkého vodního mlýna pod hradem Pořešín. Po přednesení příspěvku se rozproudila zajímavá diskuse ohledně funkčnosti zamýšleného objektu a významně přispěla k vyřešení několika zásadních otázek, které náš triptych nedokázal doposud zodpovědět. (obr. 2).
Přednáška Lucie Galusové (vlevo) a Rudolfa Šimka (uprostřed) a následná diskuse na téma experimentální stavba středověkého vodního mlýna pod hradem Pořešín. (Foto: Přemysl Špráchal).
Z mého pohledu byla toho dne velmi zajímavá přednáška doktorky Martiny Maříkové o tom, jak vodní mlýny chápali lidé v průběhu 19. století. Název „Mlýny na obtíž aneb mlýny na Čertovce a jejich sousedé v 19. století“ jasně charakterizuje pozici v době již zastarávajících mlýnských objektů. Dále mne velmi zaujal diskusní příspěvek inženýra Jana Doubka o mapě Království českého z roku 1850 (vydána 1851). Ing. Doubek (obr. 3) analyzoval a následně definoval zobrazené technické objekty na tomto kartografickém díle, a zjistil 4314 mlýnů plodinových čili obilných, dále 120 papíren, 76 pil, 29 valch, a 56 větrných mlýnů.
Analýza mapy Království českého z roku 1850. Přednáší ing. Jan Doubek. (Foto: Přemysl Špráchal)
Luděk Štěpán v této souvislosti podotkl, že zjištěný počet nemusí být konečný, jelikož dílo nemusí udávat veškeré tehdy existující technické objekty. Stěžejním příspěvkem, zvláště pro archeology, byl poté referát geologa magistra Lukáše Kováře (obr. 4), který pojednal o původu mlecích kamenů. Posluchačům přiblížil možné suroviny vhodné či méně vhodné pro mletí obilovin a upozornil na některé charakteristiky mlecích kamenů, přičemž svůj výklad doplnil i o praktickou ukázku fragmentu mlecího kamene ze slepence a francouzského sladkovodního křemence. Dále potvrdil, že mlynáři z malých mlýnů, kteří nebyli ekonomicky silní, mohli získávat mlecí kameny z blízkých lomů (jejichž kvalita byla rozličná) nebo dokonce z polí.
Magistr Lukáš Kovář hovoří o původu mlecích kamenů. (Foto: Přemysl Špráchal).
Autoři následujícího příspěvku magistr Miroslav Kolka, magistr Ivan Peřina a doktor Kamil Podroužek nalezli v poloze na Vysokém vrchu u Korců (u Dubé, okres Česká Lípa) antropogenní terénní relikty po kamenické činnosti a současně též otesky mlecích kamenů různých průměrů, jež činily od 60 do 85 centimetrů o výšce od 25 do 36 centimetrů. Pondělní přednášky zakončily příspěvky doktora Radima Urbánka o druhotném využití mlecích kamenů a referát Petra Bárty a Tomáše Bárty o restaurování modelů mlýnů s obyčejným složením zhotovených v roce 1891 (obr. 5). Tento poslední příspěvek vyvolal velký ohlas zvláště z důvodu transportu zrestaurovaných modelů mlýnů do prostoru sálu a demonstrování zdařilosti modelů a kvality jejich znovuobnovení. Ačkoli se účastníci po ukončení této přednášky měli rozcházet na večeři, propadli hromadnému fotografování a detailního prohlížení těchto modelů. Následující večer s diskusí na téma vodní mlýny byl velmi příjemný a pro všechny zúčastněné přínosný.
P. Bárta přednáší o restaurování těchto modelů mlýnů s obyčejným složením z roku 1891. (Foto: Přemysl Špráchal).
Úterní přednášky započal David Veverka s referátem na téma „Vzácné strojní zařízení v dochovaných příkladech“. Jednotlivé fotografie z našich českých mlýnů, jichž David Veverka navštívil přes 600, přinesly zajímavé svědectví o existenci jednotlivých archaických válcových stolic z konce 19. století, loupaček, turbín, aj. David Veverka, ač velmi mlád, je zkušeným badatelem, který mlýnské stroje důvěrně zná a je schopen je restaurovat. Jeho znalosti by mohly být velmi cenné při archeologických odkryvech současných vodních mlýnů, jelikož je schopen rozeznat jejich jednotlivé součásti. Ing. Václav Martínek, mlynář, posléze hovořil o nynějším českém mlynářství, kde definoval současné stroje a postupy při mletí mouky. Badatelé tak mohli posoudit modernizaci českého mlynářství. Po obědě následovaly dílny (workshop), kde probíhala výuka mletí obilí na ručním mlýnku a prosévání produktu různými síty. Tuto dílnu vedl sám doktor Urbánek. Současně probíhala přednáška Davida Veverky o restaurování a opravách mlecích strojů s praktickou ukázkou (vlastnoručně restaurovaná řemenice). Poslední dílnou byla demonstrace práce s webovými stránkami www.vodnimlyny.cz vedená magistrem Šimkem, tvůrcem stránek. Pro badatele, kteří si z nabídky dílen nevybrali, byla připravena exkurze po městě s prohlídkou kostela svatého Vavřince, kostela Nejsvětější Trojice a Pražské věže). Od půl třetí následovaly další dva přednáškové bloky, přerušené přestávkou na občerstvení.
Následující blok přednášek započal inženýr Martin Petráš ze Slovenska referátem o vodním mlýnu v Oblazech (sever středního Slovenska), kde s kolegy zprovoznil kamenné mlecí složení na vodní pohon. Na fotografiích bylo patrné, že objekt v podstatě vyzvedli z ruiny (obr. 6) a zhodnotili. V současné době se učí mlít a prosévat mouku. Objekt je permanentně obýván dobrovolníky, kteří zde žijí a pracují vždy několik měsíců v roce.
Ing. Martin Petráš přednáší o rekonstrukci a následném využívání vodního mlýna v Oblazech. (Foto: Přemysl Špráchal).
Vyjma mlýna v Oblazech mne zaujal poslední příspěvek tohoto bloku, který přednášel magistr Jiří Chmelenský. Jednalo se o zaniklé mlýny na Chomutovsku zkoumané nedestruktivní archeologií. Následující a současně též poslední přednáškový blok zahájil doktor Kamil Podroužek s diskusním příspěvkem o obnově mlýna v Oparenském údolí. Další příspěvek jmenovaný „Dendrochronologická datace rybníka v Černíkovicích“ od doktorky Martiny Bekové byl překvapivý především svým datováním na konec 14. století. V důsledku této skutečnosti se rozproudila diskuse na téma brzké formování rybniční soustavy v Čechách. Následující dva příspěvky přibližovaly tragické osudy vodních mlýnů i jejich obyvatel. V prvém případě Roman Tykal osvětlil tragický příběh jednoho šumavského mlýna a ve druhém příspěvku hovořil inženýr Libor Elleder o katastrofální přívalové povodni na Sázavě, Svratce, Loučné a Novohradce v červenci 1714, kdy v důsledku živlu zemřelo přes 230 osob a došlo ke zničení mnoha mlýnů a dalších technických zařízení.
Po těchto přednáškových blocích se účastníci odebrali do restaurace Barbakan na večeři, kde se následně diskutovalo o veškerých zajímavostech či problémech české molinologie (obr. 7).
Živá diskuse o vodních mlýnech v restauraci Barbakan. (Foto: Přemysl Špráchal).
Ve středu 15. 10. 2014 byla naplánována zajímavá exkurze v okolí Vysokého Mýta a Pardubic.
Prvou zastávkou byla ves Uhersko. Zde byl navštíven dvůr místního pivovaru, který v současnosti již pivo nevaří, jedná se však o zajímavé technické dílo, které ocenili všichni účastníci (obr. 8).
Dvůr pivovaru v obci Uhersko. (Foto: Přemysl Špráchal).
Následně se exkurze přesunula směrem k návsi, kde stojí domy zdobené sgrafity umně vyvedenými místním umělcem Aloisem Mudruňkou z let 1926 až 1927. Rozličné motivy obsahují i krátké básně a rozhodně stojí za zhlédnutí (obr. 9).
Exkurze po domech zdobenými sgrafity v obci Uhersko. Vlevo: obecní dům, uprostřed: sokol, vpravo: skupina účastníků semináře vedená doktorem Radimem Urbánkem a jeho paní. (Foto: Přemysl Špráchal).
Druhou zastávkou byl novorenesanční mlýn nalézající se v Dašicích, jehož zástavba se rozkládá na parcelách čp. 28 a čp. 39. Starší mlýnice je v exteriéru vybavena renesančními sgrafity (jedná se však patrně o historizující výzdobu, jelikož mlýn ve druhé polovině 17. století vyhořel) a mansardovou střechou (obr. 10). Ke mlýnu se připojuje moderní mlýnice z roku 1911 (obr. 11). Celkový pohled je velmi působivý.
Dašický mlýn. Vlevo: starší stavba s mansardovou střechou (z této strany již bez sgrafit), vpravo: mladší provozovna dašického vodního mlýna vystavěná k roku 1911. (Foto: Přemysl Špráchal).
Třetí zastávkou byl velmi zajímavý technický objekt, a to Sezemický aqvadukt z roku 1892. Ve městě Sezemice byl v roce 1892 zprovozněn mlýnský náhon k nedalekému mlýnu, který musel křížit tok říčky Zadní Lodrantky. Stavitelé tento problém vyřešili zbudováním aqvaduktu, který dodnes vede vodu nad říčním korytem (obr. 12).
Sezemický aqvadukt zprovozněný v roce 1892. (Foto: Přemysl Špráchal).
Čtvrtým a posledním zastavením byly Winternitzovy mlýny, které ukončily svůj provoz v roce 2011. Jednalo se o velmi smutný pohled na zanikající komplex velkých automatických mlýnů se zbytky technologie (obr. 13). Objekt postavili bratři Winternitzové po roce 1910 v prostoru Bílého předměstí v Pardubicích. Mlýn prosperoval až do nedávna a v současnosti nelze říci, zda bude nějakým způsobem využit. Fascinující zde byly mnohapatrové prostory se zbytky výtahů, řemenic a dopravníků.
Komplex Winternitzových mlýnů vystavěných po roce 1910. (Foto: Přemysl Špráchal).
Seminář byl zajímavý a v mnohém přínosný zejména pro molinology všech oborů. Většina referátů byla na vysoké úrovni a mnohé přednášky vzbudily tak velký ohlas a diskusi, že tato musela být následně odkázána do kuloárů. Čas uvedený v programu byl dodržován a veškeré služby, tak jako celý průběh konference byly připraveny pečlivě a nedošlo k žádným významným komplikacím.
Ze semináře vodní mlýny bude vydán sborník, který doplní zajímavé informace o vybraném segmentu artefaktů průběhu 18. až 20. století. Sborník bude publikován pouze v elektronické podobě a tak jako sborník z minulého ročníku bude nejspíše vyvěšen zde:
http://vodnimlyny.cz/poznavame-mlyny/ke-stazeni
Další ročník se bude pravděpodobně konat na podzim roku 2017. V roce 2016 pořádá Vysokomýtské muzeum seminář Vesnické technické památky, který bude zajisté obdobně zajímavý a pro archeologii současnosti taktéž přínosný.