Příběh Souboru lidové architektury Zubrnice se začal psát již před několika desetiletími. Zásluhu na zbudování a rozkvětu skanzenu má především současný vedoucí PhDr. František Ledvinka. Jeho aktivity by však nebyly možné bez zapojení řady nadšenců, kteří se rekrutovali jak z řad rodiny, tak z řad obyvatel Zubrnic i okolních obcí.
Vše započalo zamýšlenou likvidací kostela svaté Máří Magdaleny a domu čp. 61, jež byly jedny z architektonicky nejhodnotnějších staveb v obci Zubrnice. Doktor Ledvinka jako tehdejší ředitel muzea v Ústí nad Labem této likvidaci zabránil a zubožené památky s partou nadšenců obnovil. Dům čp. 61 se posléze stal srdcem budoucího skanzenu Zubrnice. Za spolupráce s lidmi z památkového úřadu postupně vzniklo ochranné památkové pásmo. Myšlenka vzniku skanzenu tak na sebe nedala dlouho čekat. Muzeum lidové architektury tvořené jak objekty rekonstruovanými, tak i transferovanými z terénu (jak je pro skanzeny typické) se oficiálně otevřelo na podzim roku 1988. Součástí expozice se tak stal komplex roubené zemědělské usedlosti čp. 61 (obr. 1) s prezentací exteriéru i interiéru objektu (obr. 2 až 4), včetně unikátní teplovzdušné sušárny na ovoce (obr. 5), vesnické školy (obr. 6 a 7), kostela svaté Máří Magdalény (obr. 8 a 9), na návsi umístěné přenesené barokní studny (obr. 10), starého obchodu (obr. 11)a zvláště pak vodního mlýna Týniště čp. 27 (obr. 12 a 13), který leží asi 5 - 7 minut chůze od centra skanzenu. V současnosti skanzen podléhá Národnímu památkovému ústavu, ú.p.s. v Praze.
Obr. 1 Komplex roubené zemědělské usedlosti čp. 61. Obr. 2 Dvůr zemědělské usedlosti čp. 61. Obr. 3 Interiér světnice zemědělské usedlosti čp. 61. V popředí topeniště s kameninovou nádobou zvanou „miláček“ a bylinami, v pozadí historický nábytek (Foto J. Súkeník). Obr. 4 Interiér části chléva zemědělské usedlosti čp. 61. Expozice připomíná práci s mlékem. (Foto 1,2 a 4 L. Galusová).
Obr. 5 Teplovzdušná sušárna ovoce. (Foto L. Galusová).
Obr. 6 Budova vesnické školy. Obr. 7 Interiér vesnické školy. Obr. 8 Poetický snímek obce Zubrnice s dominantou kostela svaté Máří Magdalény. V pozadí Buková hora. (Foto J. Súkeník). Obr. 9 Interiér kostela svaté Máří Magdaleny. (Foto 6, 7 a 9 L. Galusová).
Obr. 10 Barokní studna a socha svatého Jana Nepomuckého. (Foto L. Galusová). Obr. 11 Interiér historického obchodu z konce 19. století. (Foto J. Súkeník).
Obr. 12 Pohled na roubený vodní mlýn Týniště čp. 27. Zděná budova vpravo je součástí mlýnské parcely a byla majiteli vystavěna po opuštění obytné funkce mlýna, který nadále sloužil již jen pro semílání obilí. (Foto L. Galusová).
Obr. 13 Vodní kolo na horní vodu vodního mlýna Týniště čp. 27. (Foto L. Galusová).
Obr. 14 Interiér vodního mlýna Týniště čp. 27. Probíhající prohlídka skanzenu studenty ZČU Plzeň (Foto L. Galusová).
Na tomto místě bych ráda upozornila příznivce asociace recentní archeologie na unikátní zařízení teplovzdušné sušárny, které dnes v terénu jen tak neuvidíte. Jedná se o systém kovových rour, které jímají teplo z topeniště a rozvádějí jej mezi lísky, na nichž je sušeno ovoce. Doporučuji skanzen navštívit v době akce „Podzim na vesnici“ (18. – 19. 10. 2014), kdy tento skvost techniky uvidíte v provozu!!! Ačkoli v Čechách bývaly tyto sušárny celkem běžné, pokud se dochovaly ve hmotě stavby, nemají vnitřní vybavení. Proto je zubrnická sušárna tak významná. Dále bych upozornila na vodní mlýn Týniště čp. 27, kde se můžete setkat s tradičním zařízením o jednom vodním kole na semílání mouky, spadajícím svou technologií do 18. až 19. století. Obilí na mouku vodní mlýn již v současnosti nesemílá, ale vaši pozornost si zajisté zaslouží velmi umně zrekonstruované převody, násypný koš, moučné složení a hasačert (obr. 14). Vyjma mlecí technologie lze ve mlýně spatřit původní komín, zhotovený ze dřeva a mazanice!!!, který nikdy nebyl přezděn z důvodu opuštění obytné funkce někdy v době po vydání ohňového patentu Marií Terezií. Expozice je doplněna vybavenou světnicí, pecí na chléb s již jmenovaným komínem a výstavou s mlýnskou tématikou. Pokud se vydáte ke mlýnu Týniště čp. 27, cestou k němu projdete ještě kolem jednoho vodního mlýna (Týniště čp. 28) (obr. 15), původně vybaveného i pilou a olejnou.
Obr. 15 Mlýn Týniště čp. 28 a jeho okolí. V popředí malý rybníček, dále kamenné zdivo lednice a pily s olejnou. Roubená stavba přenesená z obce Homole u Panny a zčásti doplněná novými dřevěnými prvky zaujímá polohu původní mlýnice zničené ve druhé polovině 20. století. V pozadí Buková hora. (Foto L. Galusová).
Tento objekt nebyl doposud zařazen do expozice. Avšak jednou za rok je možné do něj nahlédnout ve večerních hodinách v rámci akce „Noční prohlídka vodních mlýnů“ (letošní prohlídka již bohužel proběhla 19.7.2014). Návštěvu tohoto uměleckého mlýna doporučuji zvláště technikům či lidem, zajímajícím se o technologie, ale také archeologům současnosti pro pochopení vztahů organismu mlýna 19. – poloviny 20. století a jeho složitostí. S jeho zapojením do expozice se počítá a lze předpokládat i praktické ukázky mletí obilí na mouku, jedná se však o „běh na dlouhou trať“. Tato památka, která stojí na původních základech (tak jako mlýn Týniště čp. 27), s nadzemní částí přenesenou z obce Homole u Panny a strojní výbavou z obce Hamry u Hlinska, bude v budoucnu jedním ze „zlatých hřebů“ mlýnské technologie v Čechách. Aktivity skanzenu, respektive vedoucího doktora Františka Ledvinky (obr. 16) však jdou mnohem dále, co se týče vodních mlýnů.
Obr. 16 Vedoucí skanzenu PhDr. František Ledvinka stojící v prostoru vodního mlýna Týniště čp. 28 a sdělující své představy o zbudování mlýnské stezky na pozemcích skanzenu. (Foto L. Galusová).
V budoucnosti by na pozemku souboru lidových staveb Zubrnice měla vyrůst též mlýnská stezka, do níž by měly být zakomponovány nejenom dva výše jmenované vodní mlýny, ale též další mlýnské parcely proti toku Lučního potoka, na nichž v minulosti taktéž stály vodní mlýny (obr. 17), ale které padly za oběť jedné z likvidačních vln Ministerstva vnitra, nejspíše v průběhu 60. let 20. století. Tyto zaniklé objekty by měly být prezentovány ve formě ruin a terénních reliktů. Z popudu SLA Zubrnice již na jednom ze zaniklých vodních mlýnů (Touchořiny čp. 40) proběhl záchranný archeologický výzkum (obr. 18), který odhalil na parcele vodního mlýna stavební aktivity od poloviny 15. století do první poloviny 20. století. Archeologický výzkum by měl být prezentován v periodiku Archeologia technica (č.26), které vyjde v dubnu roku 2015. V budoucnu skanzen Zubrnice počítá se zakonzervováním zjištěných reliktů a prezentací výzkumu formou panelu na mlýnské stezce.
Obr. 17 Výřez mapy 1. vojenského mapování. Uprostřed obrázku obec Zubrnice s pěti označenými parcelami vodních mlýnů, které by měly být zapojeny do mlýnské stezky. (Zpracovala L. Galusová). Obr. 18 Fotografie pozůstatků vodního mlýna Touchořiny čp. 40 (z kvadroptéry typu Phantom) s plánem objektu, který byl vytvořen v průběhu záchranného archeologického výzkumu v prostoru této zaniklé stavby. (Foto P. Lejčko, zpracování L. Galusová).
Vedle vyjmenovaných památek a technologických zajímavostí byl v nedávné minulosti do poetické krajiny Českého středohoří zasazen další architektonicky hodnotný objekt, definovaný jako víceúčelové vzdělávací centrum, které v současné době významně pozvedlo kulturní a osvětovou činnost skanzenu (obr. 19 a 20). Centrum vzniklo přenesením a citlivou úpravou historického roubeného domu z Loubí na Českolipsku v letech 2009 – 2012 v rámci přeshraniční Sasko – české spolupráce, která si vzala za cíl oživit venkovské kulturní dědictví v Schönbrunnu a Zubrnicích. Do této stavby byla umístěna pokladna a veškeré zázemí pro návštěvníky. V průběhu letní sezóny 2014 zde byla velmi intenzivně využívána též historická pec, z níž voněly a následně i velmi chutnaly rozličné sladké i slané pokrmy (koláčky, buchty, bramboráky, aj.), jež si mohli turisté, unavení pod tíhou dojmů zakoupit, a to za velmi příjemné ceny. K tomuto občerstvení si bylo možné zakoupit též teplé či studené nápoje, dle chuti a aktuálního počasí. Lze jen doufat, že se z této aktivity stane tradice, která významně pozvedne kulinářské možnosti obce Zubrnice.
Obr. 19 Pohled na objekty skanzenu. V popředí se nalézá roubená stavba přenesená z obce Loubí, která slouží jako víceúčelové vzdělávací centrum. (Foto L. Galusová).
Obr. 20 Fotografie štítové stěny domu z Loubí. (Foto L. Galusová).
Milí kolegové a kolegyně skanzen Zubrnice doporučuji k návštěvě z těchto důvodů:
- leží v krásné krajině Českého středohoří
- nalézá se zde významná technická památka - teplovzdušná sušárna na ovoce (viz obr. 5), jíž je nejlépe navštívit, tak jako celý skanzen, v době akce „Podzim na vesnici“ (letos 18. – 19. 10. 2014), kdy je v provozu. Mimo návštěvy sušárny si poté budete moci vyzkoušet mnohé činnosti spojené s podzimem na vsi a osvěžit si tvary a materiály mnohého nářadí, které bývají pro archeologa po dlouhodobém uložení v zemi mnohdy interpretačním oříškem.
- dále je zde ke zhlédnutí ukázka mlecí technologie staročeského vodního mlýna z 18. – 19. století (viz. obr. 12. - 14), který je otevřen od května do září. Umělecký vodní mlýn (Týniště čp. 28) (viz. obr. 15) stojí zato zhlédnout v rámci akce „Noční prohlídka vodních mlýnů“ (letos se konala 19.7.2014), jelikož není doposud zapojen do expozice a není tedy běžně přístupný. Některé stroje jsou vskutku unikátní a zhlédnutí veškerého zde instalovaného zařízení napomůže pochopit recentnímu archeologovi kontext při exkavaci takovéhoto objektu. Na konání této noční prohlídky či možnosti spatřit vybavení mlýna Týniště čp. 28 se však doporučuji dotázat telefonicky či emailem (viz kontakty).
- ačkoli se jedná o nejmladší, a také vcelku malý skanzen v České republice, žije velmi dynamickým životem a má velké ambice.
Smělý projekt mlýnské stezky, který SLA Zubrnice plánuje, bude velice zajímavý zvláště pro zájemce z řad recentní archeologie, proto přejme skanzenu mnoho štěstí.
Kontakty na SLA Zubrnice
Otvírací doba:
http://skanzen.zubrnice.cz/informace/
Telefon: 475 228 267
Email: Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.