V podvečer 12. května se v nově opravené budově Muzea hlavního města Prahy uskutečnila přednáška z tradičního cyklu pořádaného Společností přátel starožitností. Téma tentokrát bylo zaměřeno ryze na recentní archeologii, a to konkrétně na jeden z nejrozsáhlejších záchranných výzkumů lokality z tohoto období v posledních letech – vojenský a evangelický hřbitov v pražském Karlíně. Prezentaci přednesl vedoucí tohoto výzkumu Mgr. Pavel Kacl z Archeo Pro.

Karlínský hřbitov, celkový pohled na zkoumanou plochu. Zdroj.: archiv Archeo Pro. 

Karlínský hřbitov byl pravděpodobně založen již ve 30. letech 18. století v souvislosti s výstavbou Invalidovny. Hřbitov původně měl sloužit pouze klientům tohoto ústavu, avšak během válek, které habsburská monarchie vedla (války o rakouské dědictví, napoleonské války a válka rakousko-pruská), se z invalidovny často stával lazaret, a tak na místním hřbitově našli místo svého posledního odpočinku také oběti těchto konfliktů. Roku 1784 se navíc karlínské pohřebiště rozšířilo o dva evangelické hřbitovy (luteránský a helvétský). V době své největší slávy se Karlínský hřbitov skládal z pěti částí vymezených zdmi – z již zmíněných dvou evangelických pohřebišť, ze hřbitova pro mužstvo a dvou důstojnických hřbitovů. Doba užívání pohřebiště trvala až do roku 1894, kdy byl Karlínský hřbitov zrušen. Vybrané hroby byly exhumovány a ostatky přemístěny na jiná pražská pohřebiště. Tak se stalo třeba z případu některých evangelických rodin a několika důstojníků, kteří byly přeneseni na Olšany. Přemístěn byl také hromadný hrob pruských vojáků padlých ve válce v roce 1866, kteří skončili na hřbitově ve Štěrboholech, a hrob Rusů zahynuvších v bitvě u Chlumu (1813), již našli své poslední útočiště na Olšanském hřbitově (později vedle nich ulehli také padlí rudoarmějci). Na místě zrušeného hřbitova později vyrostly haly a překladiště ČKD. Většina nadzemních konstrukcí včetně náhrobků a ohradních zdí byla zbořena. Zachována zůstala pouze kaple u jižní zdi, která v nově vzniklém industriálním komplexu sloužila jako kotelna (Obr. 1).

Obr. 1. Hřbitovní kaple v roce 2003 (Foto Petr Kučera. Zdroj.: http://stary-web.zastarouprahu.cz/ruzne/karlinkaple.htm)

Záchranný archeologický výzkum byl vyvolán v loňském roce plánovanou stavbou kancelářské budovy. Kromě společnosti Archeo Pro se na něm podílela též Katedra antropologie ZČU, která zajišťovala dokumentaci lidských ostatků. Výzkumu byla podrobena zhruba třetina hřbitova, konkrétně evangelické pohřebiště a hřbitov mužstva. Došlo k odkrytí přibližně 1 500 těl v asi 1 000 hrobech a kromě několika hromadných hrobů šlo hlavně o jednotlivé pohřby.

Ve vojenské části hřbitova byly odhaleny především skelety dospělých mužů. Nemnoho ostatků žen a dětí, které zde byly také objeveny, lze interpretovat jako rodinné příslušníky chovanců Invalidovny. Jednotlivé pohřby v zásadě odpovídaly obvyklému pohřebnímu ritu 18. a 19. století, tedy inhumaci v dřevěné rakvi. Bez vnější schránky zůstaly ponechány především těla v hromadných hrobech (obr.2).  Zajímavostí jsou relativně časté chirurgické zásahy v oblasti lebky (trepanace, odříznutí kalvy). Ty se u některých jedinců vyskytují v takovém rozsahu, že spíše než o terapeutické úkony se jednalo o pozůstatky lékařské výuky prováděné na mrtvých tělech či pitvy.

Obr. 2. Karlínský hřbitov, odkryv vojenské části hřbitova. Zdroj.: archiv Archeo Pro. 

Větší variabilitu ve formě pohřbu přináší nálezy z evangelické části hřbitova. Zde se kromě těl v dřevěných rakvích nalézala také řada jedinců v rakvích kovových s různě bohatou výzdobou (obr.3, 4). Část rakví navíc byla uložena ve vyzděných hrobkách. Na území evangelického hřbitova také došlo k nálezu jednoho hromadného hrobu. Ten zcela jistě pochází z doby před založením této části hřbitova a odpovídá tedy válkám o rakouské dědictví (s největší pravděpodobností bitvě u Štěrbohol z roku 1757).

 Obr. 3. Karlínský hřbitov, jedna ze zinkalových rakví, nelezená na evangelickém hřbitově. Zdroj.: archiv Archeo Pro. 

 Obr. 4. Karlínský hřbitov, příklady odkrytých skeletů, (zleva do prava) novorozeně, kostra dítěte, dospělý jedinci v dřevěných rakvích. Zdroj.: archiv Archeo Pro. 

Z movitých artefaktů kromě již zmíněných rakví výzkum zaznamenal především pohřebním výbavu v podobě svátostek, růženců a krucifixů. V některých hrobech (především v těch s kovovou rakví) se navíc dochovaly i oděvy nebožtíků. Řadu dalších fotografií z tohoto výzkumu naleznete zde. 

Přednáška Pavla Kacla poutavou formou shrnula výsledky tohoto mimořádně zajímavého výzkumu. Doufejme, že se v budoucnu dočkáme dalších záchranných archeologických výzkumů, které se také budou soustředit na lokality z posledních několika staletí.