Ve dnech 14. – 15. 05. 2017 se uskutečnila v pořadí již třetí exkurze Asociace recentní archeologie, tentokráte do oblasti vodní nádrže Želivky. Program byl opět velmi pestrý a počasí většinou slunečné a teplé. Zájem účasti z řad veřejnosti naopak mírně ochladl, ovšem lze soudit, že tak stalo pouze přechodně, z důvodu toho, že květnové dni lákají k úplně jiným radovánkám… Všichni ti, kteří se nakonec odhlásili, udělali velikou chybu, jelikož všech 11 dorazivších si druhý dvoudenní výlet velmi užilo.

Vzhledem ke vzdálenosti lokalit a jejich dostupnosti jsme opět zvolili přepravu osobními automobily. Místo setkání pořadatel Martin Váňa stanovil v Souticích u kontribuční sýpky. Po příjezdu všech účastníků jsme se shromáždili před sýpkou a M. Váňa zahájil program exkurze. Po úvodních uvítacích procedurách držel přednášku o kontribučních sýpkách. Kdo netušil, co taková kontribuční sýpka byla, mohl se poučit, že se jednalo o objekt, do něhož se soustředila poměrná část obilí v době úrodných let (od roku 1788 stanoveno jako povinnost), a která se následně přerozdělovala v době let hubených. Od sýpky jsme pokračovali do Zruče nad Sázavou, kde jsme si prohlédli exteriér zámku a najedli se v místním hostinci. Jídlo nebylo valné, ale zase ho bylo docela málo. Posléze jsme ještě vystoupali na věž, která skýtala pěkný výhled do okolí.

Kontribuční sýpka v Souticích

Zámek ve Žďáru nad Sázavou

Následoval přejezd k zaniklým dálničním mostům k nádrži Želivka. Po cestě jsme promokli až na kůži a na místě nás čekala policejní kontrola, které se velmi nelíbilo, že jsme přes upozornění mnoha cedulí zakazujících vstup vnikli do ochranného pásma vodní nádrže. Tedy den jako vymalovaný. Jelikož jsme však s sebou celou cestu „vláčeli“ ceduli s logem Asociace recentní archeologie pro společnou fotografii a M. Váňa měl připravený výklad, o nějž jsme nechtěli přijít, umluvili jsme muže zákona, že po zaplacení pokuty setrváme na chvilku nezbytně nutnou na jednom z mostů, abychom se mohli odborně kochat. Nakonec nám vyhověli. Patrně nás měli za neškodné blázny…

Zatopený dálniční most

O výklad jsme nakonec tedy nepřišli. Dozvěděli jsme se, že stojíme na pozůstatcích dálnice Praha – Brno – slovenská dálnice, s jejíž výstavbou se začalo těsně po mnichovských dnech roku 1938. Dokončení stavby celé dálnice se podle původních plánů předpokládalo už na konci roku 1940, komunikace však nebyla hotova ani v roce 1942, kdy byly veškeré práce kvůli strádání válečné ekonomiky zastaveny. Po válce se na smělé plány opět navázalo, ale brzy na to (1950) činnost opět ustala. Do té doby se rozestavělo 77 km dálnice se 60 mosty. (Kromě této dálnice, jejíž výstavbu měl v režii československý stát a Protektorát Čechy a Morava, se v době války na území dnešní České republika budovaly také dvě říšskoněmecké dálnice: „extrateritoriální“ dálnice Vratislav – Brno – Vídeň a „sudetská“ dálnice v podhůří Krušných hor, jejíž pozůstatky jsme navštívili během loňské exkurze.) Od roku 1967 byla výstavba obnovena. V roce 1980 vznikla dálnice Praha – Brno, která vede v původní trase jako dálnice ze 40. let, kromě úseku u Borovska, který zaplavila vodní nádrž Želivka, a z něhož zde zůstaly dva opuštěné chátrající mosty, lákající mnohé zvědavce. Po výkladu došlo na již tradiční společné fotografování.

Společná fotografie účastníků exkurze na zatopeném dálničním mostě (foto. L Funk)

Následně jsme se přesunuli k místům zaniklé železnice Trhový Štěpánov – Dolní Kralovice (kde trať končila), která byla vystavěna v roce 1902 a zanikla v 70. letech, kdy vodní nádrž Želivka zaplavila její cílovou destinaci město Dolní Kralovice. Vyjma terénních reliktů, které v mnohých úsecích již překryly novodobé stavební úpravy a jsou tak pro laika takřka nečitelné, jsme navštívili pozapomenutou budovu nádraží Keblov, dnes sloužící k obytným účelům. V jejímž prostoru bylo možné rozpoznat ještě pozůstatky železničního provozu (násep, zbytky pražců apod.). Dále jsme si prohlédli další pozoruhodné a velkorysé dílo – viadukt přes Sedlický potok.

Zaniklá železnice Trhový Štěpánov – Dolní Kralovice

Po návštěvě zaniklé železnice jsme pokračovali do Dolních Kralovic. Původní město D. Kralovice existovalo již od konce 12. století a roku 1961 zde žilo 1673 obyvatel a stávalo 368 domů, barokní zámek a původně románský kostel sv. Jana Křtitele. Vodní nádrž město zaplavila a 4 km jihovýchodně, na okraji obce Vraždovy Lhotice, byla vystavěna nová zástavba pravidelné dispozice, kam jsme se zajeli podívat. Patrně nejvíce nás všechny zaujaly charakteristické rodinné domky z keramických panelů. U jednoho z nich jsme náhodnou prohodili pár slov s místními ženami, které, jak se ukázalo, žily v původních Dolních Kralovicích a moc pěkně nám o starém historickém místě vyprávěly. I po letech bylo vidět, že odchod tenkrát musely nést velmi těžce…

Nové Dolní Kralovice

Při odchodu jsme se ještě zastavili u pomníčku padlým v 1. světové válce a posléze jsme vyrazili na poslední lokalitu, a to na dva mosty vjednom vedoucí přes řeku Želivku. M. Váňa „dvoupodlažnost“ dálničního mostu objasnil tím, že původní vyprojektovaná stavba – téměř dokončená na sklonku roku 1950 – neměla již v 70. letech, kdy došlo k obnově výstavby dálnice D1, vhodné parametry, a tak byla „přemostěna“ novým dílem. Po horním mostě dnes vede dálnice D1, spodní most z původního dálničního projektu slouží komunikaci lokálního významu. Jedná se tedy o zajímavost, kterou jsme si jako recentní archeologové nemohli nechat ujít.

Dálniční dvojmost

Následně, plni zážitků, jsme přejeli do místa ubytování – Hotelu Kouty, kde se nám velmi líbilo. Naše příjemně zařízené chatky nás již lákaly k „zahnízdění“. My jsme však odolali a šli si dát pivečko do místní restaurace. Někteří rozdělali oheň a opekli špekáčky.

Druhý den

Ráno bylo pro někoho těžší, pro někoho méně, a tak ti, co ráno vstali, stihli ještě zásadní bod programu (mimo snídaně), a to Melechov, což jest významný geodetický bod, který byl za starého Rakouska považován za geografický střed Evropy. Ve 30. letech 20. století zde byla vystavěna rozhledna. Je třeba říci, že procházka to byla velmi příjemná, přičemž se nám tímto podařilo dodržet program na 100 %.

Vrch Melechov

Brzy po našem návratu z výletu jsme si zabalili a vyrazili vstříc dalším zážitkům. Mířili jsme do Číhošti, kde jsme chtěli uctít památku Josefa Toufara, od roku 1949 místního faráře, jehož autorita výrazně překročila hranice církevní instituce. J. Toufar působil v letech 1940 až 1948 ve městě Zahrádka, odkud však pod nátlakem nedobrovolně odešel do výše zmíněné malé obce Číhošť. Zde však klid nenalezl… J. Toufar je spojován s takzvaným Čihošťským zázrakem: „Dne 11. prosince 1949 (tehdy III. neděle adventní) se v číhošťském kostele, právě ve chvíli Toufarova kázání, podivuhodně rozkývává dřevěný oltářní křížek a zůstane stát nakloněn a zkroucen ke kazatelně s mírným převisem. Záhadný úkaz vidělo 20 svědků“. (viz http://joseftoufar.cz/#cihostsky_zazrak). Jelikož dotčený zázrak nebyl politicky vhodným, J. Toufara nakonec celá tato „kauza“ stála život. Roku 1950 umírá na následky krutého mučení. Z dnešního pohledu se jednalo o naprosto zbytečnou smrt člověka, který mohl ještě mnoho dobrého vykonat.

Čihošť 

Po uctění památky J. Toufara a prohlídce expozice věnované jeho životu a smrti ve faře u kostela v Číhošti jsme zamířili do zaniklého městečka Zahrádka, kde tento páter do roku 1948 působil. Ačkoli fyzicky do vody želivské nádrže zasahovala pouze malá, spodní část dotčeného městečka, muselo být odstraněno z důvodu vymezení ochranného pásma při nádrži na pitnou vodu. Jednalo se o historické místo, jež je zmiňováno v archiváliích již na počátku 13. století. Roku 1965 zde žilo 984 obyvatel ve 201 domech. Zachován zde zůstal pouze románský kostel sv. Víta, kašna a barokní socha v místech zaniklého náměstí, dále dva domy a hřbitov. Návštěva tohoto místa byla skutečně silným zážitkem, který se nám všem, kteří se odhodlali vstoupit do zakázaného prostoru, vryl pod kůži.

Zaniklé městečko Zahrádka

Po návštěvě zaniklého města nás čekal poslední bod programu, a to až moc živá Huť Jakub ležící v malé vsi Tasice (součást obce Bělá). Sklárna byla uvedena do provozu roku 1796, v současné době je zde sklářský skanzen (zdroj: http://www.sklarnatasice.cz/historie-sklarny/). Po příjezdu jsme zakoupili vstupenky a prošli si celý areál s průvodcem. Ačkoli nás zde opět „chytil“ silný déšť, už jsme rozmarům počasí přivykli a nikdo tomu nevěnoval přílišnou pozornost. Naopak, všichni jsme byli uchváceni živými ukázkami výroby jednotlivých artefaktů, které, kdybychom měli tu touhu, jsme si mohli zakoupit v blízkém obchodě za zvýhodněné ceny. Nejvíce návštěvu sklárny prožíval kolega Jan Pařez, takzvaný Knoflík, který se dlouhodobě zabývá zaniklými sklárnami a měl mnoho všetečných dotazů na místního průvodce, který však nabyt znalostmi, nenechal se zastrašit a ničím zaskočit. Po zakončení prohlídky jsme se všichni za silného bubnování deště rozjeli do svých domovů s mnoha velmi pěknými zážitky.

Sklářská huť Jakub v Tasicích

Hodnocení

Exkurze byla výborně připravena a Martin Váňa se opětovně zhostil role vedoucího par excellence. Vysvětloval věci svým originálním způsobem, tudíž se nikdo ani v nejmenším nenudil a všichni, lze říci, „hltali“ veškeré informace o navštívených památkách.

Exkurze se tedy opětovně velmi vyvedla a z mého pohledu si dovolím tvrdit, že byla snad ještě o něco lépe připravena než ta minulá. Snad to bylo i tím, že si celé exkurzi velel sám Martin Váňa a nedocházelo k žádným zbytečným prostojům. Účastník – tedy má maličkost – neměl ani v nejmenším pocit, že by snad něco organizátor neměl plně pod kontrolou. I v případě, když jsme za M. Váňou „slepě“ kráčeli lesem cestou necestou, nikdo by se ani slůvkem nezmínil, že bychom se snad ztratili. Samozřejmě že neztratili…

Ráda bych poděkovala všem účastníkům za jejich nadšení a velký zájem o věc, dále Lukášovi Funkovi za opětovné zajištění „ARA cedule“ pro společnou fotografii a za ponechání zhotovení upomínkového předmětu, čímž opět potěšil všechny účastníky a celou akci významně pozvedl. Velice též děkuji Martinovi Váňovi za vynikající organizaci, a tedy jako jedinou skvrnu na jinak kvalitně připravené exkurzi vidím skutečnost, že nás na dálničním mostě „odlovila“ policejní hlídka, což by se nám v příštích sezónách již stávat nemělo.