Ve dnech 6. – 7. 6. 2016 se v prostorách zámeckého areálu v Pardubicích konala konference nazvaná „Mlynářská symbolika aneb 900 let mlynářského znaku" (obr. 1). Pořadatelé Rudolf Šimek (Podbrdské muzeum) a Radim Urbánek (Regionální muzeum ve Vysokém Mýtě) připravili velmi poutavé setkání, které zaujalo nejenom molinology.

 (obr. 1). Zleva: Rytířský sál, v němž probíhala konference (dvě fotografie); Pořadatelé Radim Urbánek a Rudolf Šimek, v pozadí mlynářský znak. Foto: Přemysl Špráchal.

Po úvodním slovu obou pořadatelů zahájila první blok Šárka Mašková Janotová (obr. 2) přednáškou nazvanou „I na tomto mlýně býval… Mlynáři v proudu pověstí“.  Referující nejprve vysvětlila vznik a typologii pověstí a posléze představila nejčastěji opakující se příběhy. Mohu zmínit například zavražděné mlynářské syny vlastními rodiči (Černolice) či čarodějné reje na mlýnech (Bláhova Lhota).

Obr. 2) Přednáška Šárky Maškové Janotové o mlynářích v proudu pověstí. Foto: Přemysl Špráchal.

Dále v tomto bloku hovořili: (obr. 3)

1) Jaroslava Škudrnová s přednáškou: „Jsouc v těch písních mlynář (ne)jeden aneb Obraz raně novověkého mlynáře v kramářských písních“.

V kramářských písních 18. – 19. století se vyskytovala tato témata: vraždy, loupeže, láska, neřesti, ale i zavádění rozličných novot. Často měly shodné nápěvy, aby se zpěvákovi dobře pamatovaly. Mlynáře líčí jako národního hrdinu či jako nekalý živel a mlynářky jako zbožné ženy, modlící se k Panně Marii. J. Škudrnová zakončila svou přednášku slovy, že kramářské písně byly v minulosti předchůdcem bulvárních novin, s čímž můžeme pouze souhlasitJ

2) Ilona Vojancová s přednáškou: „Mlýny a mlynáři v projevech slovesné lidové kultury“. 

Paní ředitelka Souboru lidových staveb Vysočina na Veselém Kopci hovořila o vnímání mlynářů společností. Opět z její řeči vyplynulo, že mlynáři byli na jedné straně chápáni jako počestní a šikovní lidé, mající rozhled a na druhou stranu jako neřestná individua. Současně hovořila o obyčejích na mlýně, které sesbíral již zasloužilý molinolog pan Luděk Štěpán. Jedním ze zvyků kupříkladu bývalo, že se začalo mlít po zimě znovu, až když se objevili pavouci (bude již stálé počasí) nebo když mlynář či někdo z jeho rodiny zemřel, mlýn se pustil naprázdno, apod.

3) Radim Urbánek s přednáškou: „Vybrané mlynářské termíny a jejich nynější interpretace“.

Tato prezentace ujistila všechny přítomné, že mlynářská terminologie je velmi rozmanitá a pro běžného smrtelníka velice komplikovaná. A proto se všichni můžeme těšit v co nejbrzčí vydání již dlouho očekávaného mlynářského slovníku, který přednášející doposud dopisuje a upravuje. 

Obr. 3) Zleva: Hovoří J. Škudrnová o kramářských písních; Ilona Vojancová o mlýnech a mlynářích v projevech slovesné lidové kultury;  Poslední fotografie přibližuje Radima Urbánka při přednášce o mlynářských termínech a jejich nynější interpretaci. Foto: Přemysl Špráchal.

Po terminologické smršti mlynářských výrazů následoval lehký oběd, který zajistil pořadatel. Jednalo se o bagetu s rozličnými druhy náplní, k níž se podával čaj, káva či voda s mátou a citrónem. Na tomto místě je třeba podotknout, že (vyjma baget) připravila drobné vynikající občerstvení (obr. 4) podávané po celou dobu konference již výše jmenovaná přednášející J. Škudrnová s rodinou.

Obr. 4) Vynikající občerstvení. Foto: Přemysl Špráchal.

V rámci druhého bloku vystoupili: (obr. 5)

1) Martina Maříková s přednáškou: „Symbolika pražských přísežných mlynářů“.

Zajímavá přednáška o existenci a činnosti pražských přísežných mlynářů vyvrcholila ukázkou znaků a pečetí, na kterých se vyskytují mlynářské symboly. Posléze M. Maříková prezentovala podobu nejzajímavějších cejchů (normálních znamení, která představovala pevný bod, od něhož se měřila úroveň hladiny vody, jíž může mlynář zadržet). Ty nejstarší (17. století) byly vybaveny měděnými cedulkami s pamětními texty. Od poloviny 19. století však cejchy nesly nejčastěji pouze rok a datum. Po zavedení vodních knih a hromadných fixů čili cejchů již býval vyznačován pouze jednoduchý symbol, nejčastěji vyrývaný do kamene stavby mlýna, jezu, náhonu apod. (rovnoramenný trojúhelník s rytou linií).

2) Jan Pešta s přednáškou: „Architektura mlýnů coby reprezentace mlynářů“.

Přednáška J. Pešty se nesla v obdobném duchu, jak jsme ji již slyšeli na semináři „Poznáváme vodní mlýny II“. Ti kdo prezentaci již viděli, se o mnoho více nedozvěděli, avšak je pravdou, že zopakovat si základní stavební členění mlýna a jeho stavební detaily nebylo bezpředmětné.

3) Lukáš Kovář s přednáškou: „Poctiweho cechu mlinarzskeho peczet…“.

Lukáš Kovář rozebral atributy mlynářství nejčastěji se vyskytující na rozličných pečetích. Jednalo se o paleční či vodní kolo, dále mlecí kameny, kypřice, oškrt, sekery, kružidlo a úhelník. Přednášející dále poznamenal, že na pečetích různého stavu zachování, je obtížné od sebe odlišit paleční a vodní kolo. Současně posluchače upozornil, že některé atributy se vyskytovaly i u jiných řemesel. Například u hamerníků, průmyslnické šlechty, tesařů apod.

Obr. 5) Zleva: Hovoří Martina Maříková o symbolice pražských přísežných mlynářů; Jan Pešta o architektuře mlýnů; Poslední fotografie zobrazuje Lukáše Kováře v rámci přednášky o mlynářských pečetích. Foto: Přemysl Špráchal.

V rámci třetího bloku prezentovali:

1 Rudolf Šimek s přednáškou: „Ikonografie předmětů cechu mlynářského“.

Rudolf Šimek rozebral „poklady“ z rozličných sbírkotvorných institucí, které se vztahují k mlynářské symbolice. Jednalo se o pokladnice, ferule, vývěsní štíty, cechovní konvice a holby, pohřební štíty a tabulky. Svou prezentaci R. Šimek doplnil ukázkou dřevěné ferule mlynářského cechu, kterou nechal kolovat. Druhý den se ferule nosila v průběhu exkurze a trestali se s ní (dle mlynářského práva) neposlušní členové výpravy.

2 Věra Smolová s přednáškou: „Genealogie mlynářského rodu Kočků a Fialů aneb Čím je genealogie prospěšná“.

Zajímavý příběh mlynářského rodu Kočků a Fialů přednesla V. Smolová, na jehož příkladu prezentovala průběh života raně novověkých mlynářů. Za nejzajímavější v rámci této přednášky lze považovat vývoj jmen jak osob, tak mlýnů, které se vzájemně ovlivňovaly. Od roku 1528 je v pramenech jmenován mlýn Maršův, který již v roce 1584 nese název Kočka (získává jej nejspíše od nového majitele - Kočky). Ovšem již od roku 1612 se mlýn nazývá Kocourův. V souvislosti s tímto přejmenováním přednášející poznamenala, že majitel Kočka byl asi „pěknej kocour“ a tím si vysloužil toto nové „příjmení“. Patrně dcera  K. Kocourová se provdala za tovaryše Matěje Fialu, který se stal Kocourem a lze jej v pramenech zachytit jako Fialu i Kocoura, čímž se stávají archiválie méně přehledné. Kolem roku 1700 město Příbram v oblasti Kočkova mlýna chtěla vystavět železárny. Původní Kocourův mlýn byl směněn za jiný objekt, který se nazýval Kolenáčův a ležel níže po vodě. Bohužel jak se posléze ukázalo, nebyla to šťastná výměna, jelikož se brzy poté začal Martin Fiala Kocour (i jeho potomci se stále jmenovali Fiala Kocour) soudit o vodu. Město mu jí nepouštělo dostatek. A tak skončila historie jednoho mlynářského rodu. 

3 Klára Woitschová s přednáškou: „Tajemný příběh mlynářského znaku“.

Asi nejzajímavější přednášku, na kterou všichni netrpělivě čekali až do úplného konce, prezentovala K. Woitschová, která uvedla na pravou míru, jak to bylo doopravdy s tím mlynářským znakem.

Legenda má dle K. Woitschové kořeny již v Kosmově kronice, která měla legitimovat usazení současných osadníků a vysvětlit správní systém. K roku 1116 je líčena bitva, v jejíž souvislosti je zmíněn Jiří z Doupova. Tak řečený Dalimil v legendě pokračoval. Dalimilova kronika měla již politický význam (vymezit se vůči Němcům). Přejímá bitvu od Kosmy a poprvé zde zmiňuje i tři pruhy na stříbrném poli. Václav Hájek z Libočan tuto pověst ještě „vylepšil“ a jak bychom řekli „dovedl k dokonalosti“. Zde se dozvídáme o udatném mlynáři Jiřím z Doupova a o jeho setkání s panovníkem a o podáním si ruky, kdy Jiří, slušen dobrému vychování, utřel si zakrvavenou ruku do bílé suknice, přičemž vznikly tři pruhy na bílém poli. Poslední kdo do příběhu vstoupil, byl Jan František Beckovský, který Hájkovu kroniku kolem roku 1700 přepracoval a znovu připomněl Čechům jejich historii. Tím se zcelila legenda, která vyústila do tvorby mlynářského znaku někdy v průběhu 19. století. K. Woitschová předpokládá, že vznik mlynářského znaku je umělý. Dle její teorie měl být stvořen jako nový symbol při snaze o reorganizaci cechovního systému.

Ačkoli jsme konáním této konference pozbyli mlynářského znaku jako starobylého symbolu mlynářství, nový příběh začíná. Pro příznivce asociace recentní archeologie je to vlastně dobrá zpráva, jelikož mohou bádat dál. Kdo, kdy a proč znak namaloval?

Po oficiálním zakončení konference jsme se z Pardubic přesunuli vlastními auty do Hlinska, hotelu Styl, kde nás čekalo ubytování, večeře a neformální posezení nad kávou a dortem velikým jako mlecí kámen (obr. 6), jelikož jsme s Rudolfem Šimkem oslavovali čtvrté narozeniny webových stránek www.vodnimlyny.cz. Vše bylo vynikající, atmosféra příjemná a ubytování skvělé.

Obr. 6) Neformální posezení s dortem aneb oslava čtvrtých narozenin webových stránek www.vodnimlyny.cz. Foto: Přemysl Špráchal.

Druhý den ráno jsme se sešli na snídani a připravili se na odjezd na exkurzi. Čekala nás prohlídka skanzenu na Veselém Kopci, dále Gregorova mlýna ve Žďárci u Skutče a školního mlýna ve Střední průmyslové škole potravinářství a služeb v Pardubicích.

Po výborné a opravdu bohaté snídani, která byla v ceně ubytování, jsme se přesunuli osobními auty na parkoviště před skanzen. Téměř všichni jsme se zde sešli hned na první pokus a prohlídka mohla začít. Ujmul se jí Radim Urbánek, který nás již od počátku směroval k technickým stavbám (skanzen je rozlehlý a na jeho celkovou prohlídku bohužel nebyl čas). V průvodu jsme se střídali o již výše zmiňovanou feruli, abychom si vytvořili tu správnou mlynářskou atmosféru. První zastavení bylo ve mlýně (obr. 7). Veselokopecký mlýn je skutečně velmi zajímavou technickou stavbou s obyčejným mlecím složením a rozhodně stojí za vidění. Radim Urbánek nás mlýnem podrobně provedl a velmi dbal na správnou terminologii. Po prohlídce mlýna jsme se přesunuli k bělidlu, dále k olejně a posléze k pile. Bohužel v době naší návštěvy probíhala oprava blízké vodní nádrže a nebylo možné zhlédnout živou ukázku práce vodního kola. Po krátké prohlídce dalších stavení jsme se vydali zpět k našim vozům a vyrazili ke Gregorovu mlýnu. Někteří trošku bloudili, ale program s tím patrně počítal, jelikož jsme nenabrali žádné zásadní zpoždění. Prohlídka mlýna se odbývala ve dvou skupinách, jelikož bylo mnoho zájemců a nosnost jednotlivých podlaží malá. Moderní mlýn (obr. 8) stojící při potoku Žejbro s čistícími stroji a mlecími válcovými stolicemi zaujal patrně každého. Nejvíce jsme však obdivovali zachovalou lednici s pozůstatky širokého vodního kola na horní vodu i zbytky vantroků. Po prohlídce mlýna jsme se zvěčnili na společné fotografii i s ferulí, kterou na obrázku drží Šárka Mašková Janotová (obr. 9), a pokračovali do Pardubic. Školní mlýn uprostřed města jsme nalezli snadněji. Samotné prostory mlýna připomínaly školní třídu kombinovanou s výstavou jakéhosi technického zařízení, v němž jsme postupně poznávali jednotlivé čistící, mlecí, vysévací a jiné stroje (obr. 10). Paní Dana Kovaříková, jež nám přednášela, ve škole dlouhodobě působí a z její řeči bylo zřejmé, že ví, o čem hovoří. Mne její výklad cele zaujal.  Veškeré stroje a zařízení jsme si mohli zblízka prohlédnout. Některé části z výukových důvodů sestávaly z průhledných dílů. Vše samozřejmě plně funkční. Jedním slovem fascinující. Pro recentního archeologa vynikající příležitost jak pochopit fungování takovéhoto typu „moderního“ mlýna a zapamatovat si podobu jednotlivých strojů či jejich součástí, se kterými se poté lze setkat v terénu.

Obr. 7) Vodní mlýn na Veselém Kopci (Soubor lidových staveb Vysočina). Zleva: Budova vodního mlýna; Obyčejné mlecí složení; Převod z palečního kola na cévník; Pozůstatky vodního kola s kovovou osou. Foto: Přemysl Špráchal.

Obr. 8) Gregorův mlýn na potoce Žejbro. Zleva: Budova vodního mlýna; Transmise s řemenicemi; Válcové mlecí stolice; Pozůstatky vodního kola s kovovou hřídelí. Foto: Přemysl Špráchal.

Obr. 9) Společná fotografie účastníků konference. Foto: Přemysl Špráchal.

Obr. 10) Školní mlýn v budově Střední průmyslové školy potravinářství a služeb v centru Pardubic. Foto: Přemysl Špráchal.

Jediným stínem na jinak krásné exkurzi byla skutečnost, že žáci se na učební obor mlynářství nehrnou. Příští rok tak tento obor ani mlýn neotevřou. Respektive obé bude zakonzervováno. Doufejme, že školní mlýn přežije tuto pohnutou dobu, jelikož se jedná o úžasné dílo přibližně z poloviny dvacátého století, které doposud slouží svému účelu a je jediné svého druhu ve střední, možná i celé Evropě.

Zhodnocení:

Snad jediné, za co bych organizátorům strhla několik pomyslných bodíků, byla absence ozvučení rytířského sálu (Pardubice, zámek), kde se konference konala, jelikož některým méně hlasově vybaveným prezentujícím jsem hůře rozuměla. Ovšem pokud pominu tento fakt, musím přiznat, že konference byla skvěle připravena a vše běželo jako dobře namazané soukolí mlecího stroje.

Za zásadní považuji zjištění historie mlynářského znaku. Předpoklad, že se jedná o moderní výtvor, nejspíše umělý, z průběhu 19. století má pro recentního archeologa velký význam. Tímto se otevírají dveře k doposud nedostatečně probádané mlynářské symbolice. Sborník, který z této konference nepochybně vzejde, bude základem pro další zajisté podnětné výzkumy.

Tímto děkuji organizátorům i přednášejícím za jejich píli a čas, jelikož pouze díky nim jsme se mohli my všichni setkat a řešit zásadní molinologická témata. Děkuji též za inspirující konferenční prostředí (špatné zvukové vlastnosti sálu vyvažovala krása nástěnný maleb a zajímavých architektonických detailů), taktéž děkuji za vynikající občerstvení J. Škudrnové, snahu o dodržování vymezeného časového limitu i zajímavou exkurzi, která dovršila toto příjemné setkání.

Cena: 250,- Kč účastnický poplatek, 200,- Kč společná večeře a posezení, 500,- Kč ubytování zajištěné pořadateli v hotelu Styl u Hlinska, 300,- Kč cestovné z Prahy a příspěvek řidičům v rámci exkurze. Celkem:  1250,- Kč.