Ve dnech 12.–13. 03. 2016 se uskutečnila v pořadí již druhá exkurze Asociace recentní archeologie, tentokráte do oblasti Chebska. Program sliboval zajímavé architektonické, industriální, archeologické i kulinářské zážitky. Účast byla hojná a nálada vynikající. Celkem se poznávacího výletu za krásami západních Čech zúčastnilo 19 osob, z toho 4 členové ARA a 15 účastníků z řad veřejnosti.
V tomto případě se jednalo o první dvoudenní výlet, který nepostrádal vtip, poučení i aktivní odpočinek. Oceňuji vhodně sestavený program, který uspokojil nároky a očekávání jak „běžných smrtelníků“ obdivujících spíše zachovalé (stojící) památky, tak i recentních archeologů majících zálibu i v památkách pohlcených lesem.
Snad nejvíce ovací sklidilo tvrziště v obci Pomezná (viz obr. 16). A největší počet negativních ohlasů bylo vyřčeno na účet počasí, respektive chladu, který vládl víceméně po celou dobu exkurze.
Vzhledem ke vzdálenosti lokalit a jejich dostupnosti jsme zvolili přepravu osobními automobily. Místo setkání pořadatelé (Martin Váňa a Martin Cikán) stanovili na parkovišti u hotelu Zátiší při okraji města Františkovy Lázně v 10:00. Po úvodním vzájemném seznámení účastníků jsme provedli nezbytnou dokumentaci naší skupiny (obr. 1) a vyrazili na blízkou rozhlednu zvanou Zámeček (obr. 2).
Obr. 1) Společná fotografie účastníků exkurze za krásami Chebska u hotelu Zátiší na periferii města Františkovy Lázně (foto: L. Galusová 12. 3. 2016)
Obr. 2) Rozhledna Zámeček. Stavba z první čtvrtiny 20. století v novogotickém slohu stojí na západním okraji města Františkovy Lázně asi 1 km východně od centra, téměř na rovině (ve výšce 450 m n.m). Dříve bylo možné z věže rozhledny spatřit město Cheb, část Českého lesa, Smrčiny a Slavkovský les. My jsme však již viděli pouze okolní vzrostlé stromy (foto: L. Funk, L Galusová, 12. 3. 2016). (Více informací viz http://rozhledny.kohl.cz/rozhledna-zamecek-ve-frantiskovych-laznich).
Martin Váňa toto zastavení využil nejen k výkladu o jmenované rozhledně, ale také o založení města Františkovy Lázně a místního lázeňství. Mimoto nechal kolovat typické zlomky kameninové nádoby na lázeňskou minerální vodu, které účastníky exkurze velice zaujali (obr. 3). Brzy poté jsme se vrátili k hotelu Zátiší a organizovaně jsme se přesunuli do středu Františkových Lázní, kde jsme v 11 hodin započali prohlídku malebného lázeňského městečka. V jeho centrální části jsme si prohlédli lázeňskou architekturu z průběhu 19. století (obr. 4), ochutnali léčivé prameny (obr. 5), lázeňské oplatky (obr. 6) a dozvěděli se mnoho zajímavého o Habsburcích, zvláště o jejich sochách, kterých bylo ve Františkových Lázních skutečně požehnaně (obr. 7, 8, 9, 10). Dále jsme si prohlédli Císařské lázně a jejich vstupní halu (obr. 11) a interiér Dvorany Glauberových pramenů, kde jsme ochutnali bezpočet léčivých vod (obr. 12, 13).
Obr. 3) Střepy na minerální vodu představují jeden z běžných artefaktů recentní archeologie. (foto: L. Galusová, 12. 3. 2016).
Obr. 4) Lázeňská kolonáda. Centrum obce je od roku 1992 městskou památkovou rezervací a o jeho vzhled je stále pečováno (foto: L. Funk, 12. 3. 2016).
Obr. 5) Zdejší Františkův pramen mnoho účastníků exkurze neoslovil (foto: L. Galusová, 12. 3. 2016).
Obr. 6) Lázeňské oplatky sice neměly léčivé účinky, ale jejich chuť byla oproti místním pramenům o mnoho přitažlivější (foto: L. Galusová, 12. 3. 2016).
Obr. 7) Jezdecká socha císaře Františka I. Socha je kopií díla od sochaře Josefa Maxe z poloviny 19. století. Originál byl původně ústředním motivem Krannerovy kašny na Smetanově nábřeží v Praze (foto: L. Galusová, 12. 3. 2016).
Obr. 8) Na okraji Izabeliny promenády, trochu upozaděný, stál pomník císaře Josefa II. Pohnutý osud bronzové sochy od chebského sochaře Karla Wilferta zaujal všechny zúčastěné. Martin Váňa výklad zahájil slovy, že jmenovaný pomník byl původně instalován roku 1887 v městě Chebu na náměstí. Národnostní konflikt mezi českými a německými vojáky, který propukl 13. listopadu roku 1920 před jmenovanou sochou, vyústil v noci ze 13. na 14. listopadu v odvetný útok českých legionářů (příslušníků československé armády), který se soustředil výhradně na nebohou sochu. Do příjezdu policie se českým vojákům podařilo demontovat a následně odnést ruku monarchy s patentem. Ačkoli se sochu následně podařilo navrátit zpět a zajistit řetězy, aby se obdobný incident již neopakoval, na svém podstavci již dlouho nepobyla. V noci ze 4. na 5. května roku 1923, byla odstraněna z důvodu nevhodné připomínky monarchistického uspořádání – na základě zákona na ochranu republiky – a přemístěna mimo veřejný prostor. V roce 2003 (z iniciativy chebského Rotary klubu) byl pomník umístěn ve Františkových Lázních (foto: L. Galusová, 12. 3. 2016). (Více informací viz http://www.socharstvi.info/realizace/pomnik-josefa-ii-puvodne-v-chebu-dnes-ve-frantiskovych-laznich/).
Obr. 9) Socha Františka I. Na tomto místě jsme byli upozorněni, že pomník jmenovaného monarchy od Ludwiga Schwanthalera z roku 1852 (oproti předchozím sochám) stojí na původním místě a představuje zakladatele Františkových Lázní (foto: L. Galusová, 12. 3. 2016).
Obr. 10) Socha císaře Františka Josefa I. Před Císařskými lázněmi stojí kopie sochy císaře Františka Josefa I., jejíž originál byl vytvořen Josefem Pekárkem v roce 1908 a umístěn v Praze na Hlavním nádraží ve Fantově budově (foto: L. Galusová, 12. 3. 2016).
Obr. 11) Vstupní hala Císařských lázní. Jelikož jsou tyto budovy stále užívány k lázeňským účelům, bylo nám umožněno nahlédnout pouze do přijímací haly (foto: L. Galusová, 12. 3. 2016).
Obr. 12) Působivý interiér Dvorany Glauberových pramenů (foto: L. Galusová, 12. 3. 2016).
Obr. 13) Některé prameny byly skutečně zajímavé! Z mého pohledu se nejchutněji jevil Glauber IV, který jest nejsilnějším léčebným pramenem s obsahem Glauberovy soli na světě. Ne všem však tento pramen zachutnal (foto: L. Galusová, 12. 3. 2016). (Více informací viz http://www.flinfo.cz/cz/lazenska-lecba-a-wellness-frantiskovy-lazne/prameny-a-dalsi-lecebne-zdroje).
Po lázeňských procedurách nám značně vyhládlo. Vyrazili jsme tedy do náruče zdejších restauračních zařízení. Z nedostatku volných míst jsme se rozdělili na dvě operační jednotky. První skupina vedená Martinem Cikánem alias Šamanem „zapadla“ do Modrého slona (obr. 14), kam jsem se vydala i já. Zbytek vedený Martinem Váňou se přesunul do jiné blízké restaurace. V obou pohostinstvích vládla nálada ospalého lázeňského městečka, a tedy jsme získali (oproti plánu) výrazný časový skluz.
Martin Váňa přehodnotil následující program a rozhodl se představit nám nejprve relikty části nedostavěné „říšské“ dálnice A69, která měla vést ze Schweinfurtu přes Bamberg a Bad Berneck do Chebu a Karlových Varů, a jejíž budování bylo započato v roce 1938. Z důvodu brzkého ukončení prací na této dálnici však mnohé účastníky exkurze zklamala podoba reliktů, které na místě spatřili. Svým charakterem se zbytky nelišily od pozůstatků hluboko zaříznutých úvozových cest. Pouze jejich impozantnost dávala tušit, že zde šlo o skutečně velikou cestu (obr. 15).
Po výkladu a zhlédnutí reliktů jsme pokračovali do nedaleké zaniklé vsi Markhausen (dnes Pomezná). Lokalita se nalézá 9 km severozápadně od města Chebu a zanikla v důsledku stavby železné opony. Po likvidaci obce zde sídlila pohraniční stráž. Z doby jejího působení se zde dochovala chata důstojníka. Cedule naučné stezky (instalovaná v centru zaniklé obce) hlásá, že počátky vsi jsou datovány do průběhu 12. století, přičemž ve 13. století je předpokládán vznik zdejší tvrze. Zemanské sídlo, které je z části ve hmotě dochováno dodnes a na příchozího návštěvníka působí až mysteriózním dojmem, však pochází až z průběhu 15. století (obr. 16). Vyjma pobořených pozůstatků domů, tvrziště či chaty důstojníka, bylo možné na lokalitě spatřit budovu vodního mlýna, kterou se podařilo obnovit a transformovat na vodní elektrárnu (obr. 17). Jako upomínku na tuto exkurzi dostali všichni účastníci malý dárek (obr. 18).
Po prohlídce lokality výlet pokračoval směr žijící ves Horní Lomany, kde si skupinu převzal Martin Cikán a na dvou zachovalých objektech prezentoval podobu chebského domu (obr. 19). Jelikož se již notně připozdívalo, pokračovali jsme brzy dále, a to do městečka Skalná, kde jsme se pokochali rychlým pohledem na šlechtické sídlo Starý Rybník i přilehlé hrázděné domy (obr. 20) a následně se ubytovali v hotelu Garni „Pod duby“. Vzhledem k zaměření exkurze, jsme museli chtě nechtě uznat, že hotel byl vybrán skutečně stylově, v duchu recentní archeologie! (obr. 21).
Obr. 14) Hromadná porada před restaurací Modrý slon a následně oběd u Modrého slona (foto: L. Galusová, 12. 3. 2016).
Obr. 15) Výklad Martina Váni o budování "říšské" dálnice A69 na jednom z dálničních náspů. Dálnice měla vést ze Schweinfurtu přes Bamberg a Bad Berneck do Chebu a Karlových Varů. Stavba byla započata prvního prosince 1938. Připravený výklad nám M. Váňa zpestřil obrázky ze slavnostního zahájení výstavby, které se zúčastnila celá politická špička Sudetské župy, přičemž první výkop provedl Rudolf Hess, zástupce A. Hitlera. Následující fotografie přibližují terénní relikty dálnice a jejich prohlídku účastníky (foto: L. Galusová, 12. 3. 2016). (Více informací viz http://www.dalnice.com/historie/planovani/nem_u_nas/nem_dal_v_csr.htm).
Obr. 16) Pomezná (Markhausen). Vesnice založená nejspíše již ve 12. století, zanikla po druhé světové válce v důsledku budování železné opony. Všechny přítomné nejvíce zaujalo tvrziště (foto: L. Funk, L. Galusová, 12. 3. 2016). (Více informací viz http://www.muzeumcheb.cz/projekt/chebsko/Pomezna/01.html).
Obr. 17) Mlýn v Pomezné. Jediný trvale obývaný objekt v obci. Vodní mlýn, snad původem středověký, v současnosti transformovaný na vodní elektrárnu. Bohužel nám nebylo umožněno objekt navštívit (foto: L. Galusová, 12. 3. 2016).
Obr. 18) Pomezná. Lukáš Funk uvnitř tvrziště rozdal upomínkové placky (foto: L. Galusová, 12. 3. 2016).
Obr. 19) Horní Lomany. Martin Cikán na zachovalém památkově chráněném objektu prezentoval podobu chebského domu. Hrázdění je pro tuto část regionu typickým prvkem lidové architektury (foto: L. Galusová, 12. 3. 2016).
Obr. 20) Pohled na šlechtické sídlo Starý Rybník s blízkou kapličkou i přilehlé hrázděné domy (foto: L. Galusová, 12. 3. 2016).
Obr. 21) Hotel Garni „Pod duby“. Exteriér a interiér (foto: L. Galusová, 12. 3. 2016).
Druhý den ráno jsme provedli druhý pokus o společnou fotografii celé skupiny, tentokráte před „naším“ hotelem (obr. 22).
Obr. 22) Společná fotografie účastníků exkurze před hotelem Garni „Pod duby“ (foto: L. Galusová, 13. 3. 2016).
Po snídaňovém okénku na místní pumpě jsme se přemístili před bránu šlechtického sídla zvaného Starý Rybník. Po včerejší „ochutnávce“ jsme byli na místí zříceninu velmi zvědaví. Zbytky hradu stojící na mírně vyvýšeném skalním výchozu, se nalézaly mezi dvěma rybníky, odtud název „Starý Rybník“. Klíčník a organizátor této akce, Martin Cikán, nás vpustil do areálu a započal svůj výklad na rozlehlém nádvoří. Od jihu zde dvůr ohrazovala působivá zřícenina gotického hradu a z druhé strany pak empírový zámek z první poloviny 19. století. Jmenované budovy byly doplněny přidruženým hospodářským zázemím (obr. 23).
Obr. 23) Starý Rybník. Následující fotografie představují areál šlechtického sídla Starý Rybník, o jehož historii i stavebních podobách nám poreferoval Martin Cikán. Zleva: zřícenina hradu, hospodářská budova, empírový zámek, výklad M. Cikána o historii objektu na nádvoří před zámeckou budovou (foto: L. Galusová, L. Funk, 13. 3. 2016).
Vyjma hradu byla většina budov významně poznamenána mladšími úpravami z průběhu 20. století (kupříkladu moderní elektrifikací, instalací toalet, přístavbami a přestavbami vzniknuvšími za působení JZD apod.). Po seznámení se s historií hradu, která se začala psát roku 1360 (nejspíše pod erbem Raba z Mechelsgrünu), jsme prošli původní vrátnicí (se zachovalými trámy dendrochronologicky datovanými k roku 1360!) přes kamenný most klenoucí se nad hradním příkopem, kde kdysi dávno bývala padací lávka, za níž se rozkládal gotický hradní palác. Prvé dvě místnosti s gotickými prvky nás překvapily svou zachovalostí (obr. 24). Po průchodu na nádvoří hradu se objevil zbytek věže a hradní kaple se zbytky trámů (obr. 25). Jeden z trámů se podařilo dendrochronologicky datovat, a to opět k roku 1360. Dále jsme nahlédli do hradního sklepení, které bylo na sklonku novověku upraveno pro výrobu piva (obr. 26), prohlédli si hradní příkop (obr. 27) a přesunuli se do hospodářské budovy.
I zde jsme byli upozorněni na pozůstatky související s výrobou piva (obr. 28). Interiér stavby však nesl též stopy mladších zásahů (obr. 29). Po zhlédnutí veškerých místností od sklepů po střechu, jsme se přemístili k budově zámku. Po vstupu do objektu se organizovaná skupina během pěti minut rozpadla a jednotliví účastníci začali objevovat krásy zámecké stavby na vlastní pěst. A že bylo na co se dívat (obr. 30). Mnohé z nás oslovila empírová místnost se zachovalým štukovým stropem zdobeným rostlinnými motivy. V jednom z jejích koutů stála rozpadlá kachlová kamna (obr. 31).
Prohlídka areálu byla vskutku velmi zajímavá, ale současně vyčerpávající a brzy po 12 hodině jsme se začali dožadovat zaslouženého odpočinku a slíbené „hostiny“ v restauraci nedalekého hradu Vildštejn, ležícího v centru obce Skalná. Martin Cikán tak svou část exkurze brzy nato ukončil shrnujícím výkladem a upozornil na skutečnost, že ač tato lokalita náleží svým původem do středověku, její vývoj se dodnes nezastavil a i takovouto památku je tedy třeba vidět očima recentní archeologie.
Obr. 24) Starý Rybník. Interiér paláce s gotickým portálem a klenbami (foto: L. Galusová, L. Funk, 13. 3. 2016).
Obr. 25) Starý Rybník. Pozůstatky věže a hradní kaple se zbytky trámoví (foto: L. Galusová, L. Funk, 13. 3. 2016).
Obr. 26) Starý Rybník. Sklepení hradní zříceniny. Varna a hvozd s komínem (foto: L. Funk, 13. 3. 2016).
Obr. 27) Starý Rybník. Most a hradní příkop (foto: L. Galusová, 13. 3. 2016).
Obr. 28) Starý Rybník. Interiér hospodářské budovy (foto: L. Galusová, 13. 3. 2016).
Obr. 29) Starý Rybník. Úpravy z průběhu 20. století. Hospodářská budova, zámek (foto: L. Galusová, L. Funk, 13. 3. 2016).
Obr. 30) Starý Rybník. Zámek (foto: L. Galusová, 13. 3. 2016).
Obr. 31) Starý Rybník. Zachovalá empírová místnost zaujala každého (foto: L. Galusová, L. Funk, 13. 3. 2016).
Po ukončení prohlídky Starého Rybníka jsme hromadně přejeli na parkoviště pod hrad Vildštejn a zamířili do místní vyhlášené restaurace. Jídlo i prostředí bylo skutečně náramné (obr. 32). Alespoň nám tedy naše pečená kachna s knedlíkem a zelím velmi chutnala (obr. 33).
Obr. 32) Hrad Vildštejn. Parkoviště. Jídlo i prostředí bylo skutečně úžasné (foto: L. Galusová, 13. 3. 2016).
Obr. 33) Restaurace na hradě Vildštějn. Bez komentáře:-) (foto: L. Galusová, 13. 3. 2016).
Plni dojmů jsme se následně přepravili k vodní nádrži Jesenice do obce Malá Všeboř, kde se nám naskytl netypický pohled na most jen tak „trčící“ z vody jako jakýsi přízrak. Most se zde původně klenul nad říčkou Odravou, přičemž spojoval dvě obce: Malou a Velkou Všeboř. V době výstavby vodní nádrže Jesenice (1957 až 1961) došlo k zatopení části vsí i s komunikacemi. Oblouk mostní konstrukce čnící nad úroveň vodní hladiny zde zůstal zachován jako pomník ušlým časům (obr. 34). Dnes je chápán jako turistická zajímavost a milován uměleckými fotografy.
Obr. 34) Malá Všeboř. Most se zde původně klenul nad říčkou Odravou, přičemž spojoval dvě obce: Malou a Velkou Všeboř. V době výstavby vodní nádrže Jesenice (1957 až 1961) došlo k zatopení části vsí i s komunikacemi. Oblouk mostní konstrukce zde zůstal zachován.
Po pečlivém zdokumentování mostu i okolí jsme se vydali do obce Salajna. Jednotlivé statky rozptýlené při obou stranách silnice na stráních potočního údolí zde vznikaly od konce 13. století. Naším cílem byl vodní mlýn čp. 9, takzvaný Gahmühle vzniknuvší pravděpodobně v 17. století. Mlýn jsme mohli obdivovat pouze od silnice (obr. 35), protože není veřejnosti přístupný. Jelikož se blížila pátá hodina a v údolí začínalo být citelně chladno, brzy jsme naši již poměrně skrovnou skupinku účastníků rozpustili a vydali se vstříc svým domovům.
Obr. 35) Ves Salajna. Vodní mlýn čp. 9 (Gahmühle). (Více informací viz http://www.pamatkyaprirodakarlovarska.cz/salajna-mlyn-gahmuhle/)
Několik zajímavostí k tomuto objektu lze dále zhlédnout na stránkách Vodnimlyny.cz, vytvářené Rudolfem Šimkem.
Hodnocení:
Exkurze byla výborně připravena a organizátoři vždy měli v rukávu nějakou zajímavou informaci či veselou příhodu, pokud nálada klesala a nadšení upadalo. Zvláště rafinovaný a nenucený humor Martina Váni přítomné často pobavil a obracel jejich pozornost zpět k výkladu. Ačkoli se počasí nevyvedlo dle představ většiny zúčastněných, náš hotel Garni (ač na to z venku nevypadal) byl útulný a příjemně vytopen, což se zajisté podepsalo na dobré náladě všech.
Z mého pohledu považuji za chybu opomenutí pořadatelů upozornit na fakt, že účastníci mají být vybaveni alespoň malými svítilnami. Zvláště ve sklepích hradní zříceniny Starý Rybník většina osob tyto doplňky citelně postrádala. Mimoto jsem v určitých momentech pociťovala absenci pevné ruky, která by vládla všem zúčastněným za všech okolností, čímž by nedocházelo k občasným nedorozuměním či drobným prostojům. Jak se naštěstí ukázalo, tyto malé nepříjemnosti se nakonec nikterak zásadně nepodepsaly na plnění plánu exkurze či na celkovém vyznění akce. Ráda bych tímto poděkovala všem účastníkům za jejich entuziazmus a veselou mysl, Lukášovi Funkovi za vytvoření „ARA cedule“ pro společnou fotografii a za vynikající nápad nechat zhotovit upomínkové předměty, čímž celý poznávací zájezd pozvedl na vyšší úroveň a samozřejmě velice děkuji též oběma organizátorům exkurze, a to Martinovi Váňovi a Martinovi Cikánovi alias Šamanovi, kteří šli do akce celým svým srdcem a nasadili tak vysokou laťku všem následujícím exkurzím Asociace recentní archeologie.
