Ve dnech 18. a 19. března proběhl již 16. ročník konference Dějiny staveb. Letos se však toto tradiční setkání stavebních historiků a jiných odborníků přes stavební dějiny přesunulo ze svého obvyklého útočiště na zámku v Nečtinech do nově otevřeného Centra stavitelského dědictví v Plasích.
Místa konání konference v Plasích. Vlevo hospodářský dvůr s konferenčními prostory, uprostřed pivovar s expozicí Centra stavitelského dědictví, vpravo prelatura a kostel Nanebevzetí Panny Marie.
Konference byla rozdělena do několika sekcí podle stavitelského prostředí. První den zahájila sekce lidové architektury, v níž mě nejvíce zaujal příspěvek Maroše Volovára o rámových stavbách s vyplétanou a drážkovou konstrukcí na východním Slovensku. Tyto pravěké technologie se na východním Slovensku uplatňovaly na mnohých hospodářských i obytných stavbách ještě v první polovině 20. století a mnoho z nich se dodnes zachovalo. Maroš Volovár se ve svém příspěvku také zmínil o vsi Szelepek, která byla opuštěna v roce 1910 kvůli častým povodním a vystavěna na novém místě.
Následující sekce věnující se hradům nebyla z pochopitelných důvodů z pohledu recentní archeologie tak atraktivní, dostatečně to však vynahradila další sekce, jež se zabývala městskou architekturou. Zde největší pozornost sklidil příspěvek Dany Novotné „Morová rána na tělech měst“. Autorka v něm popisovala různé stavby, které byly vybudovány v 18. století v Brtnici a Šumperku v souvislosti s morovou epidemií. Příspěvek měl navíc kulturněhistorický přesah, neboť se Dana Novotná zmínila i o tradici smutečních průvodů, které se v těchto městech každoročně od dob morové rány pořádají. Další zajímavý příspěvek v městské sekci přednesla Dana Linhartová na téma působení Jiřího Krohy v Mladé Boleslavi. Tento významný funkcionalistický architekt ozdobil Mladou Boleslav několika pozoruhodnými stavbami (jmenujme třeba památkově chráněnou Zemskou průmyslovou školu).
V sekci církevní stavby mě nejvíce zaujal referát Martina Kolovského o poutním kostele sv. Apoleny u Málkova. Podle autorova stavebně historického průzkumu se na tuto monumentální stavbu měl napojovat ambit, který jí měl propojovat s nedalekou kaplí s léčivým pramenem.
Celou konferenci uzavřela sekce s různými stavbami a metodikou. Zde zaujal především Jan Anderle s příspěvkem o vodárně na nádraží Praha Vršovice. Jan Anderle popsal podobu a funkci této zajímavé technické stavby a přiblížil význam vody pro pohon vlaku. Svůj referát pak zakončil velmi zdařilou reprodukcí zvuku parní lokomotivy. Další zajímavý příspěvek v této sekci přednesl František R. Václavík na téma Václavíkův mlýn v Žehuni (shoda jmen je jen náhodná). Majitelé tohoto mlýna si v průběhu 19. a 20. století vedli velmi podrobné záznamy o všech svých nákupech. Autor příspěvku všechny tyto záznamy shromáždil do databáze a vizualizoval na časové ose. František Václavík tak zjistil, jak často probíhala údržba jednotlivých součástí mlýna a kdy došlo k větším změnám v mlýnské technologii. Velmi zajímavý výsledek pak přineslo porovnání těchto dat s životopisnými údaji o majitelích mlýna. Autor příspěvku třeba došel k závěru, že k revolučním změnám v mlýnské technologie (z klasického českého složení na umělecké a později na turbíny) nedošlo hned po převzetí mlýna novým mlynářem, ale až po smrti jeho předchůdce.
Na konferenci také vystoupili dva členové Asociace recentní archeologie. V sekci lidové architektury jsem to byl já s příspěvkem o vesnici Fláje v Krušných horách, která zanikla na přelomu 50. a 60. let kvůli stejnojmenné vodní nádrži. V metodické sekci pak promluvil Martin Cikán s referátem o vizualizaci mlýna Huttmühle u Zubrnic, o němž jste se již mohli dočíst na našich stránkách. Anotace všech příspěvků naleznete na stránkách pořadatele.
Expozice Centra stavitelského dědictví. Vlevo model stavby plaského konventu, uprostřed různé druhy zdiva, vlevo rámová konstrukce a různé typy její výplně.
Přednášky i s následnou panelovou diskuzí se odehrály v nových konferenčních prostorách v hospodářském dvoře cisterciáckého kláštera. Budova sice ještě trpěla některými dětskými neduhy (třeba odlupující se omítkou), ale jinak poskytla velmi důstojné prostory pro tuto tradiční akci. Velké uznání sklidil večerní raut v knížecím pivovaru, při kterém se švédské stoly prohýbaly pod horami řízků, uzenin a tatarského bifteku. Potěšila i káva se sladkým pečivem dostupná po celou dobu konání konference.
Expozice Centra stavitelského dědictví, část dějin vytápění. Vlevo model dýmné jizby, uprostřed dýmníková kuchyň, vpravo sporák a tahová kamna.
Účastníkům konference navíc byla přístupná nově otevřená expozice Centra stavitelského dědictví. Tato expozice přibližuje moderní a velmi atraktivní formou nejrůznější aspekty historie stavitelství a to doslova od základů až po střechu. V muzeu je vystaveno mnoho historických artefaktů doplněných o fyzické modely a projekční plochy s animacemi. Jak je expozice komponována si můžeme přiblížit třeba na části popisující historii vytápění, která podle mě patří mezi vůbec ty nejzajímavější v celém muzeu. Ke každé jednotlivé etapě v dějinách vytápění od dýmné jizby až po ústřední topení je vystaven model otopného zařízení s doprovodným textem. Ten pak doplňuje animace, která zobrazuje, jakým způsobem se v daném otopném zařízení topilo a kudy se následně šířilo teplo a odváděly zplodiny. Pro názornost je pak v expozici umístěno několik historických sporáků a kotlů. Podobným způsobem jsou v muzeu přiblíženy také třeba krovy, výstavba zdí, omítání a mnoho dalšího.
Expozice Centra stavitelského dědictví. Vlevo obklady, uprostřed různé druhy omítek, vpravo sbírka dveří a oken.
Letošní ročník Dějin staveb byl velmi zajímavou a dobře zorganizovanou akcí. A přestože její těžiště leží ve starších obdobích, i člověk se zájmem o recentní archeologii si mohl vybrat z řady inspirativních příspěvků. Velmi milé zpestření pak přinesla expozice Centra stavitelského dědictví, které vřele doporučuji k návštěvě i mimo dobu konání konference.
Expozice Centra stavitelského dědictví, modely krovů. Vlevo vlašský vazníkový krov, uprostřed Rankův krov, vpravo hambalkový krov s dvojitou stojatou stolicí.
