Vážení příznivci Asociace recentní archeologie, ráda bych vám touto cestou opětovně zprostředkovala své dojmy z proběhnuvšího workshopu nazvaného „Život, práce, zábava, nemoc i smrt, prostor a čas v industriální společnosti“, který se konal 18. září v budově FHS UK pod záštitou Centra pro komplexní studium materiálních a krajinotvorných aspektů industrializačního procesu při FHS UK (obr. 1). Tento workshop proběhl již potřetí a dle slov profesora Václava Matouška, který celou akci umně řídil, budou tato zajímavá setkání pokračovat rok co rok. Badatelé zabývající se industriálními tématy si tak zajisté přijdou na své. Z tohoto jednání má vzniknout sborník, na který se snad budeme moci těšit již příští rok.
Obr. 1) Konferenční sál v budově FHS UK v Praze. V popředí lze spatřit jednoho z organizátorů akce profesora Václava Matouška, který se ujal úvodního slova a celou akci moderoval (foto Mgr. Jan Pařez).
Workshop započal úvodním slovem profesora V. Matouška (obr. 2) o poslání tohoto setkání a definicí „industriální archeologie“. Tato subdisciplína byla osvětlena jako výzkum moderních památek, bez nutnosti jakýchkoli zásahů pod současný povrch terénu. Což do této kategorie řadí i nedestruktivní archeologické výzkumy (nejlépe v interdisciplinárním pojetí) jakýchkoli stojících či zaniklých objektů od velkých podniků (továrny, železnice, silnice) až po drobné stavby (mlýny, hamry, elektrárny, aj.) vzniklé či modernizované v průběhu 19. či 20. století, případně jejich součásti.
Obr. 2) Profesor Václav Matoušek v roli moderátora workshopu (foto Mgr. Jan Pařez).
Workshop byl tematicky rozčleněn do pěti oddělených bloků (viz program: http://uhsd.ff.cuni.cz/?q=node/402). V prvé sekci byla prezentována elektrifikace venkova a železnice. Druhý blok skýtal informace o vodních technických stavbách. Ve třetí sekci hovořili badatelé o sklářství a železářství. Čtvrtý blok se zabýval industrializací Prahy a pátý blok bydlením a rekreací. Program byl dostatečně vyvážený a střídání jednotlivých témat drželo posluchače v neustálé pozornosti. Občerstvení a přestávka na oběd se odbývaly v rozlehlé chodbě v předsálí. Jako účastník jsem v žádném případě nestrádala a byla jsem příjemně nasycena jak drobným občerstvením, tak informační hodnotou jednotlivých příspěvků.
Zajímavé byly kupříkladu referáty mých kolegů z Asociace recentní archeologie Martina Váni o reliktech pošumavské železnice či Jana Pařeza a Jána Čániho o zaniklém hamru v Novohradských horách, případně kolegů Jiřího Chmelenského a Rudolfa Šimka zabývajících se stavbami se zařízením na vodní pohon. Jejich práci soustavněji sleduji, a tedy tyto příspěvky byly pro mne spíše opakováním již sděleného. Přesto jsem velmi ráda, že zde zazněly a nyní mají právo být publikovány ve sborníku, kde rozšíří informační základnu řešeného tématu.
Obr. 3) Jiří Chmelenský (vlevo) hovořící o elektrárnách na vodní pohon u Bakova nad Jizerou a Martin Váňa (vpravo) hovořící o pozůstatcích pošumavské železnice, zaniklé při stavbě Lipenské přehrady (foto Mgr. Jan Pařez).
Mezi nejzajímavější referáty bych zařadila: Záchranný archeologický výzkum ČKD v Praze – Karlíně od Terezy Blažkové, Odpady v 19. století v Praze jako příklad interakcí města a jeho okolí od Radky Stružkové a Železnorudnou těžbu v Podbeskydí a její obraz v současnosti od Aleše Knápka a Dalibora Kvity.
Výše zmíněný referát T. Blažkové jsem již vyslechla v Brně na semináři Archeologia technica 33 (rok 2014). Jelikož se jedná o největší plošný odkryv v prostoru industriálního objektu na ploše 60 x 80 metrů, je výzkum stále ve zpracování a lze se tedy i při opětovném výkladu této problematiky dozvědět něco nového. V rámci referátu tak byly pro mne přidanou hodnotou komplexní pohledy na zkoumanou plochu a ukázky artefaktů získaných z jednotlivých objektů.
R. Stružková, která hovořila o historii pražského odpadového hospodářství, uvedla, že v průběhu 19. až počátku 20. století představoval kuchyňský odpad i lidské fekálie zajímavou komoditu, o kterou byl v této době velký zájem z nedostatku jiných zástupných surovin. Zbytky byly využívány jako hnojivo či k průmyslovým účelům. S tímto artiklem se tak mezi venkovem a městem rozvinul čilý obchod. Od 20. let 20. století však dochází k výrazné změně postoje k odpadům z důvodu vzniku umělých hnojiv a dalších látek, vhodných pro pražský průmysl. Odpad tak začíná být chápán jako něco co obtěžuje, a znamená nepříjemné výdaje z městské pokladny při jeho odstraňování. Pro archeologa je téma odpadu velice zajímavé, tudíž po skončení referátu proběhla diskuse o procesu druhotného užívání zbytků v průběhu 19. až počátku 20. století.
Poslední ze skupiny referátů, které mne zaujaly, přednášel D. Kvita. Příspěvek pojednával o krajino-archeologickém průzkumu v oblasti Frenštátu pod Radhoštěm, zaměřeném na identifikaci starých důlních děl na území Národního Geoparku v Podbeskydí. Ve jmenované oblasti bylo doloženo zpracování místních pelokarbonátových rud ve větším měřítku od raného novověku až do sklonku 19. století. Místní chudé zdroje však v době rozmachu industrializace kvalitativně i kvantitativně nedostačovaly a v 90. létech 19. století byl proces těžby a výroby železa v oblasti Frenštátu ukončen. Na kdysi zašlou slávu místní železářské hutě tak upomínají různé terénní relikty, především však artefakty jako jsou litinové náhrobky, mříže a kříže. Mimo toto pojednání byla součástí příspěvku krátká prezentace experimentální tavby železa z místních zdrojů surovin. Po vyčerpávajícím úvodu a informaci o historii železářství již přednášející nebyl schopen ve stanoveném časovém limitu uvést podrobnosti tohoto procesu. Doufám tedy, že jednotlivé pracovní postupy, tak jako podoba pece a následné zkujňování bude posléze vtěleno do textu připravovaného sborníku.
Obr. 4) Referát Aleše Knápka a Aleny Jindrové o sklárnách na Vysočině (2 snímky zleva) a přednáška Dalibora Kvity o železnorudné těžbě v Podbeskydí (foto Mgr. Jan Pařez).
Obr. 5) Přednáška Martina Vyšohlída o počátcích industrializace židovského města v Praze (vlevo). Následující obrázek přibližuje přednášku Michala Bureše o archeologických nálezech v Praze-Bubenči, které dokládají přerod venkovského sídla v část městské aglomerace. Poslední snímek zobrazuje archeologické situace záchranného archeologického výzkumu ČKD v Praze-Karlíně. Přednášející Tereza Blažková (foto Mgr. Jan Pařez).
Obr. 6) Levý snímek zobrazuje přednášku Radky Stružkové o zacházení s pražským odpadem v 19. století až na počátku 20. století. Následující snímek dokumentuje prezentaci Bohuslava Stečínského o Negreliho viaduktu, kterou z důvodu nemoci přednášejícího v zastoupení referovali V. Chmelenský, J. Hájek a V. Matoušek. Poslední fotografie zachycuje přednášku Simony Noskové o bydlení vlnařských průmyslníků na severu Čech (foto Mgr. Jan Pařez).
Z mého pohledu byl tento workshop velmi zdařilý. Prostředí pro jeho konání bych označila za dostatečné, přičemž celé akci byly ke cti vhodné komentáře moderátora, pohodlné sedačky s fungujícími stolečky, technika pracující bez jediné chybičky a vynikající občerstvení. Úroveň přednášek byla velmi dobrá až výborná. Mnohé z referátů byly inspirativní a jejich pestrost měla příznivý vliv na pozornost publika. Jediné, co bych celému setkání vytkla, byl nedostatek posluchačů, což ubralo na zajímavosti diskuzím. Za tuto skutečnost však organizátoři nemohou. Velmi ráda bych organizátorům na tomto místě poděkovala za zajímavou a velmi dobře připravenou akci, jejíž příprava je zajisté stála nemalé úsilí. Proto na tomto místě apeluji na všechny přátele a členy Asociace recentní archeologie, aby se příští rok této akce zúčastnili alespoň jako posluchači, jelikož toto setkání je přesně pro nás!
