Před časem jsme vás na našich stránkách Asociace recentní archeologie informovali o nadcházejícím 25. ročníku semináře Česko-slovenské vztahy: Život na hranicích v letech 1945-1989. Tato akce již úspěšně proběhla ve dnech 19. – 21. srpna na půdě Technické univerzity (dále TU) v Liberci (obr. 1). Někteří naši členové se jí účastnili a já bych touto cestou ráda jmenovaný seminář zhodnotila.

Akci pořádala katedra Fakulty přírodovědně-humanitní a pedagogické TU v Liberci, kterou dále podpořily mnohé jiné instituce, z nichž lze jmenovat například Vzdělávací nadaci Jana Husa a Ústav pro studium totalitních režimů. Jednání mělo mimo badatelské roviny též důležitou rovinu vzdělávací, jejímž hlavním cílem bylo prezentovat život na hranicích v letech 1945–1989 učitelům dějepisu a občanské výchovy, popřípadě historikům a archivářům. Právě v možnosti vzájemné komunikace laiků s odborníky na dané téma jsem spatřovala největší přínos tohoto semináře.

XXVrSsVnHvL 2015 01

Obr. 1. Zázemí Technické univerzity v Liberci.

 

Prvý den proběhla zajímavá exkurze do Görlitz (Zhořelce), města na hranicích. Pořadatelé zde připravili dvě moderované prohlídky. Prvá byla věnována středověké historii tohoto sídla, a ta druhá událostem proběhnuvším v něm ve 20. století. Bohužel nebylo možné stihnout obé. Zařadila jsem se tedy do druhé skupiny s tím, že odborných komentářů na toto téma je jako šafránu. Výklad, který vedla Kateřina Lozoviuková (viz obr. 2), hlavní organizátorka celé akce, byl skutečně velmi zajímavý a mapoval události z průběhu II. světové války a především poválečného vývoje, v jehož důsledku došlo k rozdělení města ve dví, na německou a polskou část (obr. 2). Komentář živě dokreslovala kontrastní zástavba obou částí, která je propojená mostem přes hraniční řeku, Lužickou Nisu.

XXVrSsVnHvL 2015 02

Obr. 2 Exkurze do Görlitz. Prvý snímek představuje hlavní organizátorku semináře a naši průvodkyni v Görlitz doktorku K. Lozoviukovou. Druhá fotografie zachycuje poštovní náměstí v německé části města. Následující dva snímky přestavují polskou část tohoto sídla, tedy Zhořelec.

 

Druhý den, ve čtvrtek započaly referáty. Úvodního slova se ujal profesor Robert Kvaček, který byl ikonou celého dvoudenního cyklu přednášek (obr. 3). Tento den mne se svým referátem zaujal profesor Jan Rychlík (obr. 4), jenž hovořil o pohraničním styku na československo-německé a československo-polské hranici v letech 1918–1989. Referující chronologicky zhodnotil možnosti cestování ve jmenovaných zemích, přičemž upozornil na skutečnost zákazu vydávání pasů od roku 1949, z důvodu odlivu pracovníků do zahraničí, aj. Přesto jak podotkl, opatření v některých zemích (Polsko) nebyly tak razantní jako v Československu.

 

XXVrSsVnHvL 2015 03

Obr. 3 Úvodní slovo profesora Roberta Kvačka.

 

XXVrSsVnHvL 2015 04

Obr. 4 Přednáška profesora Jana Rychlíka o pohraničním styku na československo-německé a československo-polské hranici 1918–1989.

 

V odpoledním přednáškovém bloku mne dále zaujal příspěvek Libora Svobody (obr. 5), který referoval o zbězích od Pohraniční stráže v letech 1948 až 1989. Referující uvedl případy útěků od PS a zhodnotil průměrný „úbytek“ pohraničníků ve jmenované době. Dle L. Svobody od PS utíkali především nováčci, a to nejčastěji z důvodu provedení nějakého drobného prohřešku (např. opili se, aj.) nebo z důvodu šikany.  Za rok uteklo v průměru 10 lidí, přičemž nejvíce zběhů bylo evidováno v letech 1951 až 1970. V souvislosti s problémy v celkovém systému vše vygradovalo mrtvými členy PS na hranicích. Snaha utéct dohnala některé pohraničníky i k vraždě svého kolegy, aby je při útěku nezastavil, případně docházelo i k sebevraždám z důvodu nesnesení myšlenky na střelbu a následné zabití člověka snažícího se přejít hranici.  Vlivem proměny politické situace v 80. letech počet zběhů klesl. V tomto odpoledním bloku vystoupila se svým referátem také hlavní organizátorka semináře, Kateřina Lozovuiková, která hovořila o poválečném vývoji města Liberec (obr. 6). A to především o typech i průběhu odsunů německých obyvatel po skončení druhé světové války..

XXVrSsVnHvL 2015 05

Obr. 5 Prezentace doktora Libora Svobody o případech zběhnutí od Pohraniční stráže.

 

XXVrSsVnHvL 2015 06

 

Obr. 6 Přednáška doktorky Kateřiny Lozoviukové o poválečném vývoji v Liberci.

 

Po ukončení přednášek byla pro mne pověstnou třešničkou na dortu prohlídka Liebigovy vily, která leží v Jablonecké ulici u Harcovské přehrady (obr. 7). Stavba není běžně přístupná, jelikož v ní sídlí akciové společnosti města. Honosný dům byl vystavěn na popud Theodora Liebiga, textilního magnáta a velkopodnikatele v letech 1897 až 1904, nedaleko rodinných továren. Mimo velice zajímavých interiérů této stavby (viz. obr. 7) jsme měli možnost vidět exteriér protileteckého krytu, zbudovaného před II. světovou válkou v zahradě vily. V budoucnosti se chystá jeho rekonstrukce a otevření pro veřejnost. Prvý den přednášek byl zakončen přátelským posezením účastníků semináře u dobrého jídla a pití, které bylo připraveno, tak jako káva a čaj v době přestávek, v hale TU s výhledem na Ještěd (obr. 8).

XXVrSsVnHvL 2015 07

Obr. 7 Liebigova vila. Exteriér a interiér objektu.

 

XXVrSsVnHvL 2015 08

 

Obr. 8 Hala TU v Liberci s pěkným výhledem na Ještěd, kde bylo podáváno občerstvení. Dvě poslední fotografie zobrazují průběh přátelského posezení s přípitkem (přípitek pronesl profesor J. Rychlík) a chutným občerstvením.

 

Třetí den byl věnován prezentacím projektů, které souvisely s tématem, a následně proběhnul workshop pro učitele dějepisu a občanské výchovy s tématy: Hranice jako místo česko-německého soužití a Každodennost hraničního pásma železné opony. Odpoledne poté proběhl filmový seminář, kde přednášející představili známé i méně známé filmy na téma hranice. V rámci přednášek referující zasadili tyto filmy do kontextu doby a poukázali na politickou propagandu v nich. Úroveň filmů byla rozličná. Dle přednášejících se mnohdy vhodná propaganda do kinematografických počinů včlenila tak násilně, že nejsou prakticky „koukatelné“. Kupříkladu „Vysoká modrá zeď“ (o letcích) nebo „Černý vlk“ (o psí lásce, která nezná hranic). Ovšem mimo tyto filmy, se objevily i zajímavěji zpracované kusy, kde se propaganda stala podružnou a divák jí na první pohled téměř nevnímá, což je kupříkladu známý Král Šumavy od K. Kachyni. Já si ze svého mládí kupříkladu pamatuji na film „Ztracená stopa“, který jsem měla moc ráda. Ve světle tohoto semináře musím říci, že jsou zde lidé z PS skutečně líčeni jako velmi kladní hrdinové s vysokým morálním kodexem, kteří bojují se zlými agenty a škůdci republiky, přecházejících hranici. Jako dítě jsem to takřka nevnímala, ale dnes je mi zřejmé, že film těžko odráží realitu u Pohraniční stráže. Toto vědomí, že reálnost filmů je třeba hodnotit velmi obezřetně, však platí i v současné kinematografii.

Ráda bych poděkovala organizátorům za kvalitně připravený seminář na zajímavé téma, které je třeba prezentovat a diskutovat. Ačkoli příspěvky byly především historické, rozhodně byly zajímavé. Nejvíce obohacující však pro mne byly diskuse, kdy sami účastníci semináře sdělovali své zážitky či zážitky svých blízkých k životu na hranici. Někdy přednášejícím dávali za pravdu a jindy jim silně oponovali. Zvláště silná diskuse se odehrála kupříkladu v souvislosti s bezpodmínečnou střelbou na neozbrojeného člověka, který přecházel hranici. K tomuto bych snad jenom podotkla, že nikdy není nic jen černé nebo bílé a vše je samozřejmě o lidech.