Historicky první exkurze Asociace recentní archeologie proběhla v sobotu 11. dubna, pod vedením magistra Martina Váni. Celkem se zúčastnilo šest členů asociace a také čtyři zástupci široké veřejnosti.
Exkurze začala v Rabštejně nad Střelou. V místním informačním centru jsme se sešli s Ondřejem Fáberou ze spolku Postřelí, který nás provázel celým Rabštejnem a Dvorem Vranov. První zastávka byla nedaleko samotného náměstí na parcele č. 49. Na skalnaté ostrožně se vysoko tyčí torzo dřevěné vyhořelé roubenky. Přestože budova překonala několik století, dohnal jí její osud v nedávných letech.
Následně jsme se přesunuli dolů k řece, kde se nachází kamenný most pravděpodobně ze 14. století. Pan Fábera nám nastínil problematiku oprav mostu od 90. let až do současnosti. V následujících letech by mělo dojít k další opravě, při které by se celý most měl omítnout (jako tomu bylo ostatně i po celý středověk). Vůči tomu se však zvedla nevole místních obyvatel především z důvodu, že most je již desetiletí neomítnutý, což u některých lidí vytváří dojem, že tak to bylo vždy.
Poté jsme se vydali k loretánské kapli vystavěné roku 1671. Cestou jsme se zastavili u středověkého kříže u cesty a domu postaveného rabštejnskou komunitou židů.
Směr exkurze se otočil zpět vsí vzhůru až k hradnímu areálu, ve kterém se nalézá klášter servítů s kostelem Panny Marie Sedmibolestné. Během stoupání jsme měli dostatek času si prohlédnout lidovou architekturu domů s roubenou a hrázděnou konstrukcí. Jeden z domů měl obnaženou boční stěnu a poskytl tak pohled na konstrukci držící mazanici tzv. ježka.
Klášter, ke kterému jsme následně dorazili, byl založen roku 1672. Roku 1767 k němu byl přistaven pozdně barokní kostel, který se stal po zboření původního kostela farním. V roce 1787 byl klášter zrušen Josefem II.
Poslední naplánované místo návštěvy u Rabštejna nad Střelou byl Dvůr Vranov. Tento hospodářský objekt vznikl na místě zaniklé vsi, nejpozději roku 1672. První zásadní rány dopadaly na dvůr až za totality, kdy na něm hospodařilo místní JDZ. Po převratu byl navrácen rodině Dobrých, která ho však v roce 2000 prodala SAZCE. Od té doby začal Dvůr Vranov nejvíce chátrat a byl průběžně vykrádán. Jako deus ex machina se ke konci roku 2012 objevilo sdružení Postřelí, které tuto pobořenou, avšak nádhernou, památku odkoupilo. Tím byla zajištěna alespoň elementární konzervace Dvora.
Asociace recentní archeologie přislíbila sdružení Postřelí pomoc se stavebně historickým průzkumem a základní dokumentací Vranova. První dokumentační práce byly zahájeny během minulého víkendu.
Poté jsme se vydali směrem k městu Chyše. Než jsme však na lokalitu dorazili, zastavili jsme se u posledního místa s p. Fáberou. Bylo to u lehkého opevnění, lidově zvaného řopíku, 53/D2 I. armádního sboru. Do tohoto objektu bylo možné vstoupit a prohlédnout si tak výjimečně zachovalou výdřevu, střílnu i otvor na vyhazování granátů. Tento řopík byl postaven 7. 12. 1937.
Než jsme dorazili k dalšímu cíli, nedalekému Nučickému mlýnu, zhlédli jsme cestou ještě jeden řopík. Tentokrát se však jednalo o typ 52a/A-180Z. Byl zajímavý především tím, že se nacházel v záplavové oblasti řeky Střely a jeho vstupní část byla opatřena velkou inundační šachtou (šachta zabraňující zaplavení opevnění).
Z obrovského Nučického mlýna se dochovalo pouze obvodové zdivo. V okolním reliéfu je stále dobře patrný vyzděný náhon. Jde o nejstarší mlýn na horní Střele, přičemž první zmínka o něm pochází z roku 1595. V roce 1870 měl tři složení poháněná třemi koly na svrchní vodu a pilu se šindelovým strojem poháněným čtvrtým kolem. V 1. třetině 20. století byla na tomto místě také pila a restaurace. V roce 1945 byl provoz mlýna ukončen. Naproti mlýnu přes cestu se nalézá další řopík typu 52/A-180Z (viz černá šipka na panoramatickém snímku).
Následující zastávkou exkurze bylo malé městečko Chyše s klášterem obutých karmelitánů z roku 1693. Při průzkumu kláštera se naším průvodcem stal místní obyvatel Tomáš Volf. Nejdříve nás provedl čtyřkřídlým ambitem, kolem dnes již zazděné rajské zahrady. Poté nám ukázal druhé patro kláštera, kde byly asi nejvíce patrné stavební úpravy související s využitím objektů zemědělským učilištěm a školou v přírodě pro děti z mostecké pánevní oblasti. Následně jsme se dostali až do podkrovních prostor plných povalujících se odpadků s ledabyle poházenými historickými dokumenty. Obešli jsme tedy celou půdu a začetli se do archiválií a starých meziválečných textů. Z celého kláštera nám chyběla poslední neprozkoumaná část, sklepení. To se skládalo z několika zaklenutých místností s malým stropním oknem a lidskými pozůstatky ležícími v koutě.
Poté, co jsme vyšli z útrob kláštera, nám byl Martinem Váňou nastíněn stavební vývoj obdélného chyšského náměstí. Po roce 1945 se započalo s první demolicí historických budov. Za totality byla devastace dokončena. Na náměstí stojí dodnes pouze 7 historických objektů. Mezi nimi je radnice z roku 1833 a hostinec, který stále slouží svému účelu. Budování lepších zítřků však na sebe nedalo dlouho čekat a na několika uvolněných parcelách byly vystavěny dva panelové domy a Jednota.
Po prohlídce nás čekal oběd v zámeckém pivovaru v Chyši.
Jako další ukázku "citlivé" totalitní přestavby města byly zvoleny Žlutice. Centrum města tvoří obdélné Velké náměstí, uprostřed kterého se tyčí Sloup Nejsvětější Trojice z let 1701–1704. V severovýchodní části náměstí dodnes stojí Zámecká brána, za níž bylo postaveno v 70. a 80. letech, na místě pozůstatků vyhořelého zámku, panelové sídliště s ulicí Obránců míru. Dnes je již centrum města prohlášeno městskou památkovou zónou.
Poslední zastávkou této exkurze bylo poutní místo a zaniklá vesnice Skoky. První písemná zmínka o této vsi pochází z roku 1513. Nejdůležitějším objektem ve Skokách je poutní kostel Navštívení Panny Marie z roku 1738. Před jeho vybudováním se na místě nacházela kaple z roku 1717. Kostel je jednolodní neorientovaná budova s dvouvěžovým průčelím a obdélným presbytářem s postranními sakristiemi. V nich se nalézají okna s původním foukaným tabulovým sklem. Další zajímavostí kostela jsou falešné dřevěné klenby z roku 1903, které jsme si mohli detailně prohlédnout ve zpřístupněném krovu.
Vesnice Skoky částečně zpustla po odsunu Němců. Definitivně však zanikla v roce 1968 kvůli vybudování ochranného pásma Žlutické nádrže. Kromě kostela se ve vsi nachází pouze bývalý hostinec čp. 21, jedna stodola, hřbitov a kaplička. Zbytek domů i s farou armáda srovnala se zemí. V budově čp. 21 žila poslední obyvatelka, jež v roce 1982 tragicky zahynula. Tato dvoupatrová podsklepená budova má dodnes patrný nápis „GASTHAUS“ u vchodových dveří.
Hřbitov s márnicí byl založený v roce 1749. Na hřbitově jsou dochovány náhrobky německých obyvatel i poválečných dosídlenců.
Celá exkurze proběhla ve velice přátelské atmosféře a byla dobře připravena. Lokalit k navštívení bylo požehnaně. Jediné co sužovalo účastníky exkurze, byl čas. Bylo tomu však jen kvůli předem domluveným, čekajícím průvodcům na několika stanovištích. Všechni ti, kteří se nemohli zúčastnit exkurze, ať z řad našich členů nebo jiných zájemců, bych rád pozval na další připravované akce. Bedlivě proto sledujte naše stránky nebo jejich alter ega na Facebooku, Twitteru a Googlu+.
Použité zdroje: