Článek přibližuje čtenáři významný archivní pramen - Seznam a mapu vodních děl republiky Československé, který lze využít jako bazální zdroj informací o konkrétních objektech se zařízením na vodní pohon, fungujících ve 30. letech 20. století. Seznam a přiložená mapa dále přibližují dožívající provoz těchto staveb v celém tehdejším Československu. Základní statistické zpracování části tohoto zdroje (Čechy) bylo provedeno v rámci diplomové práce „Stavby na vodní pohon jako objekty archeologického poznání“ (Galusová 2009). Vybrané výsledky jsou nyní publikovány v rámci tohoto příspěvku.

Seznam a mapa vodních děl republiky Československé

Seznam a mapa vodních děl republiky Československé (dále jen SaMVDRČ) byl vypracován Ministerstvem financí jako přehledový seznam vodních děl republiky Československé pro daňové účely v roce 1932, přičemž údaje v něm uvedené odrážejí stav k roku 1930. Jedná se o poslední podrobné a přesné sčítání provozoven s vodním pohonem, jenž obsahoval veškerá „silotvorná“ v této době provozuschopná díla s výkonem větším než 2 koňské síly (1,49 kW). Nejčastěji užívaným vodním motorem bylo vodní kolo s průměrným výkonem 4,6 kW a dále Francisova turbina s průměrným výkonem 35,8 kW http://mve.energetika.cz/uvod/seznamy.htm.

Obr. 1: Výřez z fotografie textu (OFŘ Cheb, DKÚ Falknov nad Ohří) ze seznamu a mapy vodních děl republiky Československé (Foto L. Galusová).

SaMVDRČ obsahuje název toku, místo podniku, obec, číslo popisné, jméno podnikatele vodního díla, druh živnosti nebo průmyslu, počet a druh vodních motorů, množství vody, které jde na vodní dílo, a jeho spád i normální výkon (obr 1). Mapa je provedena v měřítku 1:200 000 je složena ze 26 dílčích listů pro jednotlivé finanční úřady (obr 2). Orientace v mapě je ztížena velikostí měřítka a použitou symbolikou, představující jednotlivé průmyslové objekty. Jednotlivá díla jsou řazena dle toků. Ovšem v rámci jednotlivých tehdejších správních jednotek. Tímto se stává jmenovaný seznam pro nového čtenáře méně přehledným. Po zorientování se je však práce s tímto pramenem logická a uspokojivá.  Pro Čechy bylo vydáno 12 listů. Jsou uspořádány dle okresních finančních ředitelství (dále jen OFŘ) s vnitřním členěním dle důchodkových kontrolních úřadů (dále jen DKÚ) (Ministerstvo veřejných prací 1932, 3), respektive Měřických úřadů (Statistický lexikon obcí v zemi České 1934, XIII - XVIII). Do pramene lze nahlédnout kupříkladu v knihovně Českého hydrometeorologického ústavu v Praze-Komořanech (výstup na zastávce Na Šabatce, číslo autobusu 165, lokalita: oranžová budova, Na Šabatce 2050/17, 143 06 Praha 412-Komořany).

 Obr. 2: Výřez z fotografie mapy (OFŘ Cheb) ze seznamu a mapy vodních děl republiky Československé (Foto L. Galusová).

Základní analýza SaMVDRČ pro území Čech

Rozsah základního souboru tvoří 12 OFŘ s 200 DKÚ v nichž se vyskytovalo 17 druhů živností, a které v součtu dosáhly počtu 9499 provozoven na rozloze 5 010 671 ha[1].

Rozložení provozoven v rámci jednotlivých živností uvádí následující procentuální zastoupení.

Mlynářství se podílí 54,45 % na celkovém souboru; pilařství 17,50 %; výroba elektrického proudu 8,40 %; vodohospodářství 0,54 %; hospodářství 0,90 %; zpracování dřevné hmoty (dřevoobrábění) 4,40 %; výroba a zpracování rostlinných a živočišných vláken (textilnictví) 4,90 %; výroba a zpracování kůží (koželužství) 0,39 %; potravinářství 1,30 %; výroba a zpracování keramických hmot 0,37 %; zpracování kamene 0,08 %; hornictví 0,05 %; zpracování perletě 0,18 %; výroba a zpracování skelné hmoty 3,90 %; výroba a zpracování kovů 2,10 %; chemický průmysl 0,35 %; ostatní 0,19 %.

Data byla tříděna sčítáním v rámci jednotlivých živností a poté také dle jednotlivých OFŘ. Toto logické zpracování bylo zachyceno několika grafy.

Vyjádření počtu provozoven dle sledovaných živností vyjadřuje (graf 1). Ve sledovaném souboru se nejvýrazněji projevují hodnoty mlynářství 5168, pilařství 1660, výroba elektrického proudu 799, dále dřevoobrábění (413) a textilnictví (467). sklářství (373) a kovoprůmysl (202) již méně. Zastoupení dalších živností je velmi slabé a nevystupuje pod 100 prvků vyjma potravinářství (126).

 Graf 1: Poměrové vyjádření počtu provozoven ku jednotlivým živnostem zaznamenaným v SaMVDRČ (tvorba L. Galusová).

Dále byla snaha vyjádřit počet provozoven dle jednotlivých živností pro každé OFŘ (mapa 1). Ze získaných dat bylo vytvořeno 12 grafů pro každé OFŘ, jež obsahují výčty živností v rámci daného okresního ředitelství. Sloupcové diagramy byly poté vloženy do digitalizovaného mapového výřezu, který odpovídá územnímu členění ČR k roku 1930 (Hledíková – Janák – Dobeš 2007, 526 – 527) OFŘ Cheb, Litoměřice a Plzeň obsahují 16 živností, což je nejvíce ze všech. V oblasti chebské chybí živnost hornictví, v litoměřické taktéž, v plzeňské se nenalézá zpracování perleti. 10 živností, což je nejméně ze všech oblastí, se naopak nachází v OFŘ Hradec Králové.

Z uvedeného se zdá, že se jedná o jedinečný a relativně detailní pramen pro studium veškerých vodních děl s výkonem nad 2 koňské síly, zaniklých po roce 1930. Na tomto místě je však třeba upozornit na limity tohoto zdroje, aby se případní badatelé vyvarovali možného přeceňování dat v něm zaznamenaných.  

Kritické zhodnocení Seznamu a mapy vodních děl republiky Československé

Nedostatky Seznamu a mapy vodních děl republiky Československé

SaMVDRČ je velmi zajímavým základním zdrojem dat pro vodní díla zaniklá po roce 1930. Přesto však nelze k tomuto prameni přistupovat nekriticky. Jeho výraznou nevýhodou je nejednotnost zápisů určující druh živnosti či průmyslu. Často se lze setkat s různými názvy jedné a téže živnosti (příkladně sklářský zušlechťovací provoz – leštírna zrcadel je někdy uváděn jako polírka  (Ministerstvo veřejných prací 1932, sešit 5, strana 39, běžné číslo VD 66). Nejasnosti v lokacích provozoven. Příkladně v Mimoni na čp 23/III je uveden biograf a truhlárna Harryho Pietsche a Josefa Biegla  (Ministerstvo veřejných prací 1932, sešit 10, strana 25, běžné číslo VD 16). Ovšem na této adrese se nachází vodní mlýn, sídlo Harryho Pietsche, nikoli biograf a truhlárna SokA ČL, karton 79). Kino bylo objeveno na čp. 485/I, truhlárna na čp. 485/II. (SokA ČL, karton 78). Dále se mohou nalézat chybné údaje v určení normálního výkonu vodního díla (http://mve.energetika.cz/ citováno 20.03.2014). Nedostatky byly způsobeny získáváním dat dotazníkovou formou. Majitelé vodních děl uváděli názvy živností dle krajových zvyklostí, umístění provozoven definovali též dle místního zvyku a někteří se patrně snažili záměrně snižovat výkon svého vodního motoru z důvodu nižšího zdanění. Údaje z formulářů již nebyly úředníky z Ministerstva veřejných prací kontrolovány, ale pouze opsány do databáze, kterou dnes představuje SaMVDRČ.

SaMVDRČ versus reálné hodnoty živností a průmyslu v Čechách

Dle studie Jany Geršlové znamenala druhá polovina 20. let 20. století především pro starší podniky období nejen obnovy výroby a rozšiřování sortimentu, ale také zavádění nových technologií. Současně vznikaly v této vlně desetitisíce drobných živností nejrůznějšího druhu a stovky středních a velkých průmyslových podniků. Nově vznikající větší podniky se stávaly nejčastěji akciovými společnostmi. V této době patřilo 96 % výrobních podniků k řemeslným živnostem, 4 % naopak mělo továrenský charakter. Tento trend postupně sílil a levnější tovární výroba nemilosrdně ničila menší živnosti. Nejdynamičtěji se rozvíjel kovoprůmysl, hutnictví a elektrotechnika. Rozvoj byl zaznamenán také v chemické výrobě, výrobě elektřiny, papíru, cementu a cukrovarnictví.  Naopak vysoký pokles zaznamenal  textilní průmysl, obuvnictví a další lehký průmysl. Teprve ke konci první republiky se pozice těžkého a lehkého průmyslu přibližně vyrovnaly (Geršlová 7/2003, 5 – 6).

Poměrně vysoká cena elektrického proudu v tomto období způsobila, že mnozí živnostníci začali rušit elektrický pohon. Ti kapitálově silní si zřizovali vlastní elektrárny, jiní zůstávali u parních strojů (Geršlová 7/2003, 37 a 44) a ti bez výrazného kapitálu užívali  pravděpodobně stále vodních kol či Francisových turbin (poznámka autora).  V průběhu třicátých let (tedy již po vydání SaMVDRČ), po překonání hospodářské krize, však mnoho firem definitivně vybavuje své dílny elektromotory (Geršlová 7/2003, 44).

Z uvedeného je tak zřejmé, že SaMVDRČ není věrným obrazem rozložení výrobních kapacit na českém území. Lze předpokládat, že u mlynářství a patrně i pilařství je uvedený stav přibližným odrazem skutečnosti. U ostatních živností/průmyslu závisel typ pohonu na velikosti a kapitálu provozovny.  Je tedy pravděpodobné, že u větších podniků byl v této době již vodní pohon odstraněn nebo se stal pouze doplňkovou záležitostí. Nemusel být také zaveden vůbec, vznikla-li provozovna v duchu nové doby. Výrobny bez užívání vodní síly samozřejmě v SaMVDRČ nebyly zaznamenávány. Příkladem zkresleného stavu může být právě počet provozoven textilnictví (467), které v této době prožívá úpadek a počet provozoven kovozpracovatelství (202), které stojí na vrcholu. Zde je nutno upozornit, že na relativně vysokém počtu kovozpracovatelství se významně podílejí malé provozovny, jako je kovářství, hamry, aj. Ve shodné situaci se ocitá také chemický průmysl, jehož počty (33) neodpovídají dynamickému rozvoji. U ostatních živností nelze dosti kvalifikovaně rozhodnout zkreslení situace, přesto lze předpokládat, že nejvýrazněji jsou zastoupeny malé a střední podniky, které nepodlehly modernizaci a zachovaly tradiční postupy alespoň do roku 1930.

Závěr

Seznam a mapa vodních děl republiky Československé byla zhodnocena jako významný zdroj informující o přežívajících stavbách se zařízením na vodní pohon do počátku 20 století, který zpravuje o jejich umístění, funkci, typu a technických údajích vodního motoru. Samozřejmě, tak jako každý písemný pramen má i tento své limity,  které je třeba mít na zřeteli při jeho užití. Jeho aplikace v archeologii 20. století není doposud dostatečně rozšířena. Samozřejmě to také souvisí s dodnes relativně malým zájmem o „moderní“ stavby se zařízením na vodní pohon. V této souvislosti se tak příspěvek snaží též o zvýšení zájmu jak o jmenovaný pramen tak o mlýnská a jiná díla, která jsou významnou součástí české krajiny a plně si zaslouží naši pozornost ať na úrovni laické, tak i vědecké.

Použitá literatura a prameny

Galusová L. 2009: Zaniklá díla na vodní pohon jako objekty archeologického poznání. Diplomová práce na Západočeské univerzitě v Plzni na filozofické fakultě katedry archeologie. Plzeň.

Geršlová, J. 7/2003: Průmysl a výrobní řemesla v meziválečném Československu ve světle racionalizace a jejich ekonomických a sociálních důsledcích. Praha: Národohospodářský ústav Josefa Hlávky.

Hledíková, Z.–Janák, J.–Dobeš, J. 2007: Dějiny správy v Českých zemích od počátku státu po současnost. Praha: Nakladatelství Lidové noviny.

Ministerstvo veřejných prací 1932: Seznam a mapa vodních děl republiky Československé: Stav koncem roku 1930. Praha: Sešit 1 – sešit 12.

Ministerstvo vnitra a Státní úřad statistický 1934: Statistický lexikon obcí v zemi České: Úřední seznam míst podle zákona ze dne 14. dubna 1920 č. 266 Sb. zákonů a nařízení, Země Česká, svazek I. Praha: XIII – XVIII.

Reisenauer, R. 1970: Metody matematické statistiky a jejich aplikace v technice. Praha: SNTL.

SOkA ČL, fond OÚ Česká Lípa, Vodoprávní řízení, karton 79.

SOkA ČL, fond OÚ Česká Lípa, Vodoprávní řízení: Výřez plánu města Mimoně s dotčenými objekty – novostavba papírny Oswalda Wondraka a stávajícího biografu H. Pietsche. karton 79.

http://mve.energetika.cz/ (citováno 20.3.2014).

http://mve.energetika.cz/uvod/seznamy.htm (citováno 20.3.2014).