V neděli 12. července proběhla v Číhošti na Havlíčkobrodsku slavnostní mše, během které byly v místním kostele pohřbeny ostatky zdejšího faráře a oběti komunistické totality pátera Josefa Toufara. Po mnoha desetiletích tak bylo splněno knězovo přání spočinout v zemi spolu se svými farníky. Této události předcházela na podzim loňského roku odborně vedená exhumace a vědecká analýza ostatků.
Josef Toufar se narodil 14. července 1902 v Arnolci na Vysočině v rodině sedláka, majitele hostince a místního starosty. Již od dětství toužil mladý Josef stát se knězem, na hospodářství však byla potřeba každá pomocná ruka, a tak otec jeho touhám nepřál. Cesta ke kněžskému povolání se Toufarovi otevřela až po smrti otce v roce 1927, kdy správu nad rodinným statkem převzal jeho starší bratr Stanislav. Před vstupem do kněžského semináře však musel složit maturitní zkoušku, a tak Josef Toufar ve svých 26 letech nastoupil do primy gymnázia v Německém Brodě. Mezi svými o mnoho let mladšími spolužáky vzbudil z počátku poprask, později se jim ale podle vyprávění pamětníků stal dobrým přítelem a účastnil se i pověstných studentských taškařic. V tercii si však na Toufara zasedl jeho profesor matematiky, který jej nakonec donutil přejít na mírnější gymnázium v Chotěboři. Zde Josef Toufar v červnu 1935 úspěšně odmaturoval a nastoupil do kněžského semináře v Hradci Králové. 29. července 1940 dosahuje Toufar konečně svého životního snu a po dvanácti letech studií je vysvěcen na kněze. Zatím ještě netuší, že ve svém povolání bude sloužit pouze deset let.
Páter Josef Toufar (zdroj: iDnes.cz)
První kněžskou štací Josefa Toufara se stala Zahrádka, městečko na řece Želivce, které v polovině 70. let padlo za oběť stejnojmenné vodní nádrži. Původně románský kostel sv. Víta, ve kterém Toufar sloužil, zůstat spolu se hřbitovem poslední památkou na zaniklé město. V Zahrádce se nový kněz stal velmi oblíbeným, za těžkých let nacistické okupace se o svou farnost pečlivě staral, podporoval chudé studenty a byl vždy nápomocen každému člověku bez ohledu na vyznání. Během poválečného uvolnění své aktivity ještě rozšířil, založil v Zahrádce Svaz katolické mládeže, pořádal různé duchovní, vzdělávací i společenské akce a občansky se angažoval. Z Toufarova popudu bylo v nedaleké Ledči nad Sázavou založeno gymnázium a v samotné Zahrádce měšťanská škola.
Kostel sv. Víta v zaniklém městečku Zahrádka, románský portál tohoto kostela a pomník obětem 1. světové války na zahrádeckém hřbitově
Právě pro svou činorodost a všeobecnou oblíbenost se Josef Toufar zprotivil nastupující komunistické moci. Ta od únorového převratu začala tlačit na královehradecké biskupství a požadovat Toufarovo přeložení. Za zahrádeckého faráře se však postavili jeho farníci, kteří uspořádali petici proti jeho odvolání, na níž sehnali 3 000 podpisů. Nakonec ale sám Josef Toufar ustupuje tlaku komunistického aparátu a v dubnu 1948 je přeložen do Číhoště, malé obce ležící v kopcích nad Ledčí nad Sázavou.
Zde se stane nejzásadnější událost Toufarova života. Během mše o třetí adventní neděli 11. prosince 1949 se v průběhu Toufarova kázání, poté co ukázal rukou směrem k hlavnímu oltáři a pronesl slova „Uprostřed vás stojí ten, kterého mnozí neznají, zde ve svatostánku je náš Spasitel“ (citace převzat z dopisu Josefa Toufara, který byl publikován v knize Miloše Doležala Vracíme se do otcovské náruče), se na tomto oltáři několikrát pohnul křížek a zůstal stát nakloněn směrem ke kazatelně. O tomto jevu později svědčilo 20 osob (z toho 9 dětí a mladistvých, 7 dospělých žen a 4 muži). Sám Josef Toufar pohyb křížku neviděl a dozvěděl se o něm až následujícího dne. Událost v čihošťském kostele nebyla dodnes racionálně vysvětlena.
Mapa míst spjatých s osudem pátera Josefa Toufara
Zpráva o pohybu křížku se rychle rozšířila a do Číhoště se začali sjíždět věřící z celé země, což pochopitelně vzbudilo velkou nelibost u totalitní moci. Večer 28. ledna 1950 je Josef Toufar unesen agenty Státní bezpečnosti vydávajícími se za novináře a je uvězněn ve valdické věznici. Zde Toufara mučili a nutili jej k přiznání, že pochyb křížku zinscenoval pomocí podvodného mechanismu s cílem rozvracet lidově demokratické zřízení. Po čtyřech týdnech zlomený a vyčerpaný kněz podepisuje kostrbatým písmem připravené „přiznání“. Samotným vyšetřovatelů se však nikdy nepodařilo zrekonstruovat mechanismu, se kterým měl Toufar křížkem pohybovat.
V noci z 23. na 24. února převezli členové StB Josefa Toufar tajně do Číhoště, kde s ním natočili několik záběrů, jež byly později použity v nechvalně známém propagandistickém filmu Běda tomu, skrze něhož přichází pohoršení. Cestou zpět do Valdic však číhošťskému faráři, který v předchozích týdnech zažíval mučení hladem, žízní, zimou a krutým bitím, praskl žaludeční vřed. Jeho věznitelé se jej ještě pokusili zachránit převozem do luxusního státního sanatoria v pražské Legerově ulici, neboť s Toufarem plánovali obří soudní proces a také zamýšleli využít jeho případ v připravované represi proti řeholním řádům (Akce K). Navzdory provedené operaci žaludku však Josef Toufar ve večerních hodinách 25. února 1950 umírá. Jeho tělo je tajně převezeno na ďáblický hřbitov a pohřbeno v dřevěné truhle pod falešným jménem do společného šachtového hrobu. Toufarova neteř Marie Pospíšilová, která se číhošťskému faráři starala o domácnost, byla o smrti svého strýce zpravena až po čtyřech letech.
Film Běda tomu, skrze něhož přichází pohoršení (1950)
V průběhu roku 2014 byly zahájeny přípravy k beatifikačnímu procesu Josefa Toufara, jehož součástí byla i exhumace a vědecké ohledání jeho ostatků. Tohoto výzkumu se zúčastnilo Národní muzeum, pražská pobočka NPÚ a Ústav soudního lékařství v Brně. Samotná exhumace proběhla ve dnech 3. až 14. listopadu 2014. Na ďáblickém hřbitově byly vytyčeny tři sondy na místech, které odpovídaly popisu z místní pohřební knihy, do níž byl umučený kněz zapsán pod falešným jménem Josef Zoukal. Terénní situace jedné ze sond přesně odpovídala údajům z pohřební knihy: V první vrstvě děti z pražských nemocnic, v další žena a ve třetí vrstvě dřevěná truhla s mužskou kostrou. Již první antropologické ohledání došlo k závěru, že exhumované ostatky patřily venkovsky urostlému muži. V oblasti pánve byl navíc nalezen gumový drén pro odtékání hnisu, což dokazuje, že tento člověk krátce před svou smrtí prodělal operaci břicha.
Pohřební kniha ďáblického hřbitova s vyznačeným jménem Josef Zoukal, pod kterým zde byl Josef Toufar pohřben (zdroj: iDnes.cz)
Nalezená kostra byla předána k dalšímu posouzení antropologickému oddělení Národního muzea. To došlo k závěru, že ostatky patřily muži vysokému 172 cm, středně robustní postavy, který zemřel ve věku 40-50 let. Jedinec trpěl deformací spodní části páteře způsobenou vyhřeznutím plotének. Toto trauma bývá interpretováno velkou fyzickou zátěží v dětském věku. Kvůli špatné zachovalosti lebky nebylo možné provést superprojekci (promítnutí) rysů do fotografie. Stejně tak chrup se nedochoval ve stavu, který by umožnoval identifikaci jedince pomocí srovnání se stomatologickými záznamy. Závěry antropologického výzkumu nevyvrátili, že by ostatky z ďáblického hřbitova patřily Josefu Toufarovi, jejich identitu však ani nepotvrdily.
Exhumace ostatků pátera Josefa Toufara na ďáblickém hřbitově (zdroj: Česká televize)
S mnohem průkaznějšími výsledky přišly testy vypracované Laboratoří forenzní genetiky v Brně. Ta provedla srovnání DNA ze vzorku z jedné z nalezených stehenních kostí se vzorky od třech žijících Toufarových příbuzných. Jejich vzájemné srovnání prokázalo shodu 99,9995 %. Tělo nalezené na ďáblickém hřbitově tedy na 99,99 % patří Josefu Toufarovi. Takto vysoké pravděpodobnosti bylo dosaženo díky tomu, že se v rodě Toufarů zachovala přímá mužská linie. Výsledky exhumace a dalších vědeckých analýz byly 25. června 2015 prezentovány na společné tiskové konferenci všech zúčastněných institucí.
Jak již bylo řečeno v úvodu, příběh ostatků Josefa Toufara byl završen v Číhošti, kde byl umučený farář po 65 letech od své smrti pohřben. Jeho tělo dnes odpočívá v kovové schránce v hrobce uvnitř kostela Nanebevzetí Panny Marie, kde došlo k úkazu, kvůli kterému komunistická totalita dohnala nevinného faráře až k smrti.
Kostel Nanebevzetí Panny Marie v Číhošti v den ukládání ostatků pátera Josefa Toufara, interiér kostela a číhošťská fara
Případ exhumace pátera Josefa Toufara má ještě jeden dovětek, který otevírá nové perspektivy pro bádání v oblasti recentní archeologie. Proti exhumaci se zvedla vlna protestů ze strany členů Sdružení bývalých politických vězňů, kteří se obávali, že vyzvednutí ostatků Josefa Toufara znehodnotí význam lidí pochovaných v jeho okolí (kromě pátera Toufara byly do společných hrobů na ďáblickém hřbitově pohřbeny i další oběti komunistické i nacistické totality, ale třeba také lidé bez příbuzných, pacienti z pražských nemocnic nebo předčasně narozené děti.) S exhumací naopak souhlasilo jiné pamětnické sdružení, Konfederace politických vězňů České republiky. Obě instituce se nakonec dohodly a vyzvaly českou vládu, aby všechna místa, na nichž jsou pohřbena těla obětí totalitních režimů, byla prohlášena za národní kulturní památku a aby zde byly provedeny exhumace a ověření totožnosti mrtvých. Pokud by tato výzva byla přijata, můžeme v budoucnu očekávat další podobné výzkumy.
Životopisné údaje o páteru Josefu Toufarovi byly čerpány z knih Miloše Doležala Jako bychom dnes zemřít měli a Vracíme se do otcovské náruče a z webu joseftoufar.cz. V úterý 17. 11. Česká televize uvede dokumentární film o umučeném knězi Mrtvolu sprovoďte ze světa.
